Architektura starověkého Řecka

Klasický řecký antický chrám s trojúhelníkovým štítem, který podpírají vysoké sloupy, pozná snad úplně každý. Avšak stavební slohy starověkého Řecka jsou mnohem pestřejší. Nejde mi o složitý popis všech prvků starořecké architektury a zahrnout vás nepřehlednými detaily, ale ukázat, jak podle pár základních znaků spolehlivě rozpoznat jednotlivé stavební slohy.

Ještě než se vydáme za poznáváním starověké řecké architektury, musíme si vymezit pojmy starověk a antika. Zatímco starověk zahrnuje období od zhruba 4. tisíciletí př. Kr. do r. 476 po Kr., kdy padla Západořímská říše, antika je mnohem kratší časový úsek, navíc územně omezený. Začíná v 8. století př. Kr. a stejně jako starověk končí rokem 476 po Kr., přičemž antikou myslíme toto zúžené období starověku na území Řecka a Římské říše.

Mínojské paláce

Mezi lety 2000 – 1450 př. Kr. vzkvétala na Krétě Mínojská kultura. Je považována za první evropskou civilizaci. Charakteristické jsou pro ni rozsáhlé palácové komplexy s mnoha místnostmi a nepřehlednou strukturou. Odtud pochází slovo labyrint. Paláce nejsou opevněny, zato jsou na svoji dobu vybaveny nevídanými vymoženostmi: tekoucí vodou a splachovacími toaletami. Typickým znakem jsou sloupy postavené v "obrácené perspektivě", tj. sloup je dole užší než nahoře. Kromě paláců Mínojci stavěli i několikapatrové domy. Stěny místností byly jak v palácích, tak v domech zdobeny barevnými freskami, přičemž krásně vymalované byly všechny stěny.

Mykénské hrady

Od 2 tisíciletí do r. 1100 př. Kr. vzkvétala na Peloponésu Mykénská kultura a její opevněné paláce. Mnohdy až pět metrů silné hradby jsou složeny z nepravidelných mnohatunových balvanů. Staří Řekové přisuzovali stavbu hradeb obrům Kyklopům. Proto se jim říká "kyklopské". Mrtvé Mykéňané pohřbívali do kruhových hrobek (tholos) s kamennými kopulovitými střechami. 

Řecká antická architektura

Architektura antického Řecka zahrnuje tři stavební řády: dórský, iónský a korintský. Souhrnně se těmto stylům říká klasická řádová architektura. Naprosto nezaměnitelným poznávacím znakem jsou sloupy nesoucí překlad pod trojúhelníkovým štítem. Řekové neuměli postavit pravý oblouk – tím obohatili antickou architekturu až Římané – proto si museli vystačit se sloupy a překlady. Avšak z nouze učinili ctnost a stvořili stavební styl kopírovaný a obměňovaný po více než dva tisíce let. V Evropě až do 19. století jen gotika nevycházela z řecké antiky.

Dórský řád

Dórský řád je nejstarším stavebním slohem. Vznikl v 7. století př. Kr. Charakterizují ho mohutné sloupy zdobené žlábky. Sloupy se odspoda nahoru zužují. Nemají patky a jejich hlavice nejsou zdobené. Nad sloupy je tzv. triglyf, pravidelně se opakující tři svislé zářezy, které napodobují zakončení původně dřevěných trámů. Mezi triglyfy jsou metopy s vlysy. Typickým představitelem dórského řádu je Parthenon na Akropoli v Athénách.

Iónský řád

Iónský řád je subtilnější než dórský, ze kterého vychází. Vznikl v 6. století př. Kr. v maloasijských řeckých koloniích. Zatímco na pevninském Řecku převažoval dórský řád, iónský se používal na ostrovech a v koloniích. Stavby vybudované v iónském stylu působí elegantním dojmem. Žlábkované sloupy jsou štíhlé a vysoké, mají okrouhlou patku. Jejich vrchol zdobí hlavice s dvojitou spirálou (voluta). Vlys nad sloupy je souvislý, nepřerušovaný triglyfy. Nádherný chrám postavený v iónském stylu je athénský Erechteion.

Korintský řád

Korintský řád je nejmladší a také nejzdobnější. Jméno dostal podle bohatého města Korint, kde kolem r. 400 př. Kr. vznikl. Sloupy jsou štíhlé a vysoké, mají – podobně jako iónské sloupy – okrouhlou patku, ale v tomto případě složitější a vyšší. Jejich hlavice zdobí akantové listy (druh bodláku). Největší obliby a rozšíření korintský řád dosáhl za římské nadvlády. Právě Římané vystavěli v korintském stylu Chrám Dia Olympského v Athénách.

Ne každá budova byla postavena pouze v jednom stylu. Nejčastěji byl kombinován řád dórský a iónský. Příkladem je krásně rekonstruovaná Attalova stoa na athénské Agoře. Stejné styly kombinoval také Poseidonův chrám na mysu Sounio. Naopak jen málo chrámů kombinovalo všechny tři stavební řády. Za jedním takovým se musíme vypravit vysoko do hor na jihu Peloponésu. V Bassae dodnes stojí chrám zasvěcený Apollónu Epikurovi a patří k nejzachovalejším chrámům pevninského Řecka.

Římská architektura

V r. 146 př. Kr. se Řecko stává součástí Římské říše. Římská architektura jednak vychází ze stavebního stylu Etrusků (tzv. toskánský řád), jednak čerpá z řecké řádové architektury. Oba styly však obohacuje o nové prvky. Tento kombinovaný stavební sloh se nazývá kompozitní. Hlavním poznávacím znakem je oblouk a oblíbeným stavebním materiálem v pozdějším období byly cihly a beton.  Kámen se používal na obklady cihlových staveb a na sochařskou výzdobu. I když se díváme jen na rozvaliny zdí, na první pohled poznáme, že jde o ruiny římských staveb: typické je šikmé kladení cihel nebo vodorovně položené tenké cihly, které vypadají jako dlaždice. K dokonalosti jsou dovedeny složité mozaiky zdobící chrámy, veřejné budovy i soukromé domy.

Byzantský styl

Na sklonku Římské říše se s nástupem křesťanství začala prosazovat byzantská architektura. První chrámy vycházely z klasické římské baziliky, původně veřejné obdélníkové budovy s jednou hlavní a zpravidla dvěma bočními loděmi. Na konci hlavní lodě je půlkruhová apsida, které většinou dominuje buď mozaika Krista Pantokratora (Vládce všeho), nebo Panny Marie Theotokos (Bohorodičky). Časté bylo využívání stavebního materiálu ze starších budov. Není proto neobvyklé vidět v křesťanských bazilikách recyklované prvky z pohanských chrámů (zdobené korintské hlavice a často i celé sloupy). Pozdější ortodoxní kostely mají tvar řeckého kříže, nad kterým se jako symbol nebes klene kopule. Tento styl se v řecké sakrální architektuře udržel od konce starověku až dodnes. Jedny z nejstarších byzantských kostelů najdeme na severu Řecka v Thessaloniki.

Doufám, že se vám exkurze do stavebních stylů řeckého starověku líbila a při výletech po Řecku bez zaváhání poznáte, v jakém slohu byla postavena památka, kterou právě obdivujete. :-)

Autor: Eva