Benátky, kouzelné město na vodě, část druhá: vodní kanály a výjimečné mosty
Nevím, jestli někdo spočítal, kolik je v Benátkách vodních kanálů, ale mostů, můstků a lávek se přes ně klene přes 400. Kanály jsou tím, co činí Benátky výjimečným městem. Odrazy starobylých fasád tančí na jejich zrcadlových hladinách a vytvářejí neopakovatelnou hru barev jako by právě teď vystoupily z malířských pláten starých mistrů.
Procházíme-li spletitými uličkami Benátek, dříve či později, musíme nějaký ten vodní kanál překonat. Pozorovat černé gondoly i moderní čluny, jak se jimi mistrně proplétají, je pohled, který nás hned tak neomrzí. Jen škoda, že klasické gondoly již nejsou využívány k běžnému, každodennímu provozu, ale slouží jako atrakce pro turisty. Plavidla jsou na kanálech různá: počínaje gondolami, přes rychlé dopravní čluny i pomalé "vodní autobusy" neboli vaporetta až po spěchající hasiče, plující prodejnou zeleniny konče.
Budeme-li mít štěstí, možná potkáme opravdovou "loď bláznů". Staříci s harmonikou na tradiční gondole proplouvají městem a baví sebe i turisty zpěvem rozpustilých písniček. Vidět, jak se u toho chlapi baví, je zážitek k popukání, který nám zvedne náladu na hodně dlouhou dobu.
Velký kanál (Canal Grande)
Největším a nejznámějším vodním kanálem je Velký kanál (Canal Grande). Stojíme-li na nábřeží před Dóžecím palácem a díváme se směrem k Laguně, pak ústí kanálu Grande máme po pravé ruce. Ale chodit k němu pěšky nemá valný význam. Bohužel, podél Velkého kanálu se - až na pár kratičkých úseků - jít po svých prostě nedá. Chceme-li vidět kanál celý, nezbývá než nasednout na některou z lodí a vydat se na takřka čtyři kilometry dlouhou plavbu. Čeká nás cesta jako vystřižená z Canalettových obrazů.
Už jen sám dopravní ruch na Velkém kanálu je pastvou pro oči. Barevné lodě předhánějí jedna druhou, elegantní gondoly se důstojně vznášejí na hladině, a mezi vším tím rojením si nevybíravě razí cestu neohrabaná vaporetta. I tady platí otřepané: větší má přednost. A když si to hrdá gondola nechce nechat líbit, dojde na sirénu. Vaporettu musí z cesty každý. Jediný, komu uhne, jsou hasiči nebo sanitka.
Ovšem plavba po Velkém kanálu není jen o lodích. Kolem nás se střídají honosné paláce a vznešené domy, jeden výstavnější než druhý. Ostatně, žádný bohatý Benátčan si v minulosti nenechal ujít možnost postavit si u Velkého kanálu palác nebo aspoň draze vyhlížející dům. Jen jedno nás zarazí, jak málo se přes Canal Grande klene mostů. Kdysi zde býval jen jeden, plavoucí pontonový most z r. 1181. Dnes jsou celkem čtyři: Ponte dell'Accademia, Ponte degli Scalzi, Ponte della Costituzione a vpravdě ikonický Ponte di Rialto.
Prvním je Ponte dell'Accademia. Provizorní dřevěná konstrukce v r. 1933 nahradila původně železný most z 19. století. Provizorní most vydržel dodnes. Časem byl obohacen o pár kovových prvků, prošel nákladnou rekonstrukcí, při které získal bezbariérový přístup, a dnes je důležitou spojnicí mezi oběma břehy Velkého kanálu. Ostatně, od Piazza di San Marco je vzdálený pár stovek metrů.
Ponte degli Scalzi byl otevřen v r. 1934. Postavený je z bílého istrijského kamene, aby dokonale ladil s okolím. Architektem byl stejný muž, který navrhl most Accademia, Eugenio Miozzi. Při stavbě Ponte degli Scalzi využil především tradiční technologie, ačkoli řešení je zajímavé. Kamenné části jsou nasunuty na středový ocelový nosník. Na spojování jednotlivých částí nebyl použit beton, což byl v době vlády železobetonu počin nadmíru chvályhodný.
Nejmladším mostem přes Canal Grande je Ponte della Costituzione z r. 2008. Tady už se stavitelé vlivu doby neubránili. Supermoderní kombinace oceli a skla spojuje břehy na samém konci Velkého kanálu, mezi autobusovým terminálem a vlakovým nádražím. Stavbu Ponte della Costituzione provázela spousta skandálů: kritikou stavby počínaje, přes finanční machinace, soudními procesy konče. Přesto, že Ponte della Costituzione dlouho zaměstnával místní bulvární tisk, nejznámějším, nejstarším a hlavně nejkrásnějším mostem přes Canal Grande je půvabný a stavebně výjimečný Ponte di Rialto.
Ponte di Rialto
Do 19. století byl jediným mostem klenoucím se přes Canal Grande kamenný zastřešený most Ponte di Rialto. Most byl postaven v 16. století. Po více než dvou stech letech nahradil svého předchůdce: dřevěný most, který se r. 1444 zřítil pod náporem diváků přihlížejících svatebnímu průvodu markraběnky z Ferrary. Dlužno však dodat, že středověký dřevěný most byl technickým unikátem, neboť jeho prostřední část byla zdvihací, aby jím mohly proplout vysoké lodě. Daň si na dřevěné konstrukci vybrala špatná údržba a poškození požárem.
Návrhů na stavbu nového mostu se sešlo mnoho. O zakázku v bohatých Benátkách se ucházelo hodně slavných stavitelů tehdejší doby, Michelangela nevyjímaje. Jenomže, všechny předložené návrhy byly klasické obloukové mosty, což se Benátčanům pochopitelně nelíbilo. Sloupy podpírající oblouky by v kanálu zabíraly prostor a brzdily lodní dopravu. Požadavek zněl jasně: most musí být kamenný a mít jen jeden oblouk, což byla pro tehdejší stavitele značná výzva. A tak zvítězil návrh Antonia da Ponte, jehož most měl jediný oblouk. Da Ponteho most nejen, že měl bez jediného pilíře spojit břehy Velkého kanálu, ale také nést dvě řady lodžií s prostory pro obchody.
Konstrukce nového mostu byla na svoji dobu natolik odvážná, že mu odborníci předpovídali rychlé zřícení. Škarohlídům navzdory stavba začala r. 1588 a o 3 roky později měly Benátky krásný jedno obloukový most přes Canal Grande. Uveden do provozu byl slavný Ponte di Rialto.
Jméno mostu dala přilehlá čtvrť Rialto: od 11. století důležité obchodní, duchovní a později také finanční centrum Benátek. V r. 1514 Rialto zpustošil požár, ale život šel dál. V polovině 16. století propukla v Rialtu nová stavební kampaň. Vzniklo prostorné ústřední náměstí, jemuž dominuje kostel San Giacomo di Rialto s velkými hodinami. V Rialtu se obchodovalo se vším, co tehdejší svět nabízel.
Teprve, až proplujeme na lodi pod jediným obloukem Ponte di Rialto nebo se projdeme po jeho zalomeném vrcholu s obchody zlatníků, potom si uvědomíme, jak výjimečným stavebním počinem tento most vlastně je.
Nemluvě o tom, že navštívíme-li Ponte di Rialto v pozdních večerních hodinách, naskytne se nám z jeho vrcholu ničím nerušený výhled na kouzelný západ slunce nad Canalem Grande.
Příští procházka po Benátkách nás od životem kypících vodních kanálů zavede k několika opravdu zajímavým kostelům.
Za jedním z nich se vydáme lodí přes Benátskou lagunu.
Užitečné informace:
Autor: Eva