Benátky kouzelné město na vodě, část třetí: monumentální baziliky a pozoruhodné kostely
Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, v Benátkách, městě vybudovaném uprostřed mořské laguny, stojí 150 kostelů a klášterů. Mnohé z nich jsou překvapivě velkolepé a pojí se s nimi zajímavé příběhy. Navštívíme impozantní chrámy, projdeme se jednou z nejužších ulic světa a nakonec se vydáme na kouzelný lodní výlet.
Nádhernou a veskrze výjimečnou Baziliku svatého Marka jsme podrobně zmínili v prvním článku naší série o Benátkách. Avšak majestátní dominantou Benátek dotvářející typické panorama města je jiný chrám: barokní bazilika Santa Maria Della Salute.
Basilica di Santa Maria della Salute
Čtvrť Punta della Dogana, Campo della Salute, lodní zastávka Salute, vstup zdarma
Nepřehlédnutelná bazilika Santa Maria della Salute stojí na úzkém kousku pevniny mezi Canal Grande a Canale della Giudecca. Vydáme se k ní buď z Piazza di San Marco loďkou a vystoupíme na zastávce Salute, nebo pěšky půlhodinovou procházkou přes most Ponte dell'Accademia.
Santa Maria della Salute nás skutečně ohromí svými rozměry. Není divu, že pro zbudování jejích základů bylo třeba zarazit do mořského dna spoustu dřevěným pilířů, podle některých zdrojů až jeden milion. Architektem stavby byl Baldassare Longhena, jehož návrh zvítězil ve výběrovém řízení. Bazilika Santa Maria della Salute byla postavena jako projev vděčnosti Benátčanů Panně Marii za vysvobození města z opravdu ošklivé morové epidemie, která si mezi r. 1630 a 1631 jen v samotných Benátkách vyžádala 80 tisíc životů. Bazilika byla dokončena r. 1681. Nad osmibokou budovou se klenou dvě vysoké kopule, přičemž hlavní kupoli zdobí socha Panny Marie. Netradičně pojatá stavba si v tehdejší Evropě vysloužila několik replik.
Vnitřní prostory baziliky jsou plné symboliky, a i když jde o ryze barokní stavbu, jsou v jejím interiéru patrné byzantské vlivy. Veškerá výzdoba a skryté jinotaje jsou věnovány Panně Marii a jejímu vítězství nad morem. Interiér baziliky, kromě mnoha jiných, zdobí velký Tizianův obraz Seslání Ducha svatého.
Hlavní oltář zdobí vzácná byzantská ikona Panagia Mesopantitissa. Do Benátek ji z krétského Heraklionu přivezl r. 1670 Francesco Morosini. Je-li vám jméno tohoto pána povědomé, pak se nemýlíte. Jde o benátského velitele, který dne 26. září r. 1687 dal příkaz namířit děla na athénský Parthenon. Jak to s nebohým chrámem dopadlo, víme všichni.
Nejkrásnější pohled na baziliku Santa Maria della Salute je od přístaviště lodí, k němuž se obrací její hlavní vchod s vysokým schodištěm a se vskutku monumentálním, bohatě zdobeným vstupním portálem.
Od baziliky je také krásný výhled na Canal Grande a na město. Moc hezká je procházka kolem poloostrova po Fondamenta Salute a z opačné strany po Fondamenta Zattere ai Saloni. Odtud se nám otevře panoramatický výhled na Lagunu a ostrov Isola San Giorgio, jemuž dominuje bazilika San Giorgio Maggiore s nepřehlédnutelnou zvonicí Campanile San Giorgio Maggiore.
Nasedneme-li na zastávce Salute na loď, naší příští zastávkou nebude ostrov Isola San Giorgio - na ten se vydáme později a odjinud - ale zastávka Ca Rezzonico. Ulička Calle del Tragheto nás dovede na náměstí Campo San Barnaba.
Kostel San Barnaba
Čtvrť Dorsoduro, Campo San Barnaba, lodní zastávka Ca Rezzonico, vstup zdarma
Při pohledu na náměstí s kostelem San Barnaba velmi rychle nabudeme dojmu, že tohle místo přece známe. Pochopitelně, vždyť si zahrálo v americkém kasovním trháku Indiana Jones a Poslední křížová výprava. Kostel filmařům posloužil coby fiktivní knihovna ukrývající popis cesty vedoucí ke Svatému grálu. Ve filmu si zahrál jen exteriér kostela a náměstí. Interiér knihovny a krysami prolezlé podzemí se natáčely jinde.
Kostel stál na místě dnešního San Barnaba již v 9. století, ale byl zničen požárem. Později byl několikrát přestavěn. Současnou neoklasicistní podobu získal na konci 18. století. Dnes je v něm umístěna výstava vynálezů Leonarda da Vinci. Náměstí s kostelem a vodním kanálem s malým můstkem, taktéž pojmenovaným San Barnaba, je malebné a jako stvořené ke klidnému posezení v některé z kaváren. Dopijme kávu a vydejme se dál. Na tomto břehu Velkého kanálu nás čeká ještě jeden velmi pozoruhodný kostel.
Bazilika Santa Maria Gloriosa dei Frari
Čtvrť San Polo, Campo dei Frari, lodní zastávka San Toma, otvírací doba: pondělí - sobota od 9.00 do 18.00 hod., neděle od 13.00 do 18.00 hod. (poslední vstup 17.30 hod.), vstupné 3 €
Cesta loďkou z předchozí zastávky Ca Rezzonico nám zabere cca 5 minut. Vystoupíme na zastávce San Toma a přes stejnojmenné náměstí a uličkou Calle Prima Larga dojdeme na náměstí Campo dei Frari. Neomítnutá cihlová bazilika Santa Maria Gloriosa dei Frari je krásným dílem benátské gotiky. Její základní kámen byl položen již v r. 1250, vysvěcena byla r. 1492. Bazilika byla založena a až do začátku 19. století spravována řádem františkánů. V r. 1926 prošla důkladnou, avšak k historickým prvkům velmi citlivou rekonstrukcí.
Vysoký strop trojlodní baziliky s nádhernou křížovou klenbou podpírá dvanáct mohutných sloupů symbolizujících dvanáct apoštolů. Ačkoli v jejím interiéru najdeme mnoho pozdějších uměleckých prvků, chrám jako celek si zachovává jednoduchý gotický ráz.
V bazilice Santa Maria Gloriosa dei Frari jsou, kromě jiných, pohřbeni Francesco Foscari - dóže, za jehož vlády dosáhla Benátská republika největšího územního rozsahu, a slavný renezanční malíř Tizian. Ten měl sice, jakožto oběť morové epidemie, skončit ve společném hrobě za městem, avšak v jeho případě byla učiněna výjimka a slavný malíř spočinul v bazilice Santa Maria Gloriosa dei Frari. Nicméně náhrobek odpovídající svým pojetím Tizianovu významu byl vytvořen až v 19. století. Dalším nepřehlédnutelným bodem baziliky je pyramidový náhrobek klasicistního sochaře Antonia Canovy. Pod náhrobkem je však pohřbeno pouze sochařovo srdce, jeho tělo spočívá v umělcově rodném městě.
Chrám je doslova pokladnicí plnou krásných uměleckých děl. Tím nejpozoruhodnějším je sedm metrů vysoký oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie namalovaný právě Tizianem. V r. 1817 byl obraz převezen do Gallerie dell'Accademia, odkud se na své místo v bazilice vrátil až v r. 1945. Ze sochařské výzdoby je třeba zmínit mramorovou sochu sv. Jeronýma. Ve své době byla označována za jedno z nejslavnějších děl. I když vypadá jako socha od Michelangela, jejím autorem je benátský sochař Alessandro Vittoria.
Vrátíme-li se zpět na Náměstí svatého Marka, můžeme se odtud pěšky vydat ke dvěma sice poněkud odlehlým, avšak velmi zajímavým bazilikám: dominikány spravované Santi Giovanni e Paolo a františkánské San Francesco della Vigna, kde si prohlédneme zahradu přilehlého kláštera. Navíc se projdeme jednou z nejužších ulic světa.
Bazilika Santi Giovanni e Paolo
Čtvrť Castello, Campo Santi Giovanni e Paolo, pěšky cca 700 metrů od Baziliky Svatého Marka, otevřeno denně od 9.00 do 18.00 hod., od turistů je vyžadován příspěvek na údržbu chrámu 3,5 €
Tentokrát nepojedeme lodí, ale půjdeme pěšky. Procházka z Náměstí svatého Marka není dlouhá, dokonce ani nijak složitá, jen nesmíme minout správnou odbočku. Nejlepší je, zadat si trasu do navigace v mobilu. Pro ty, kdo si troufnou na klasickou mapu, je třeba hledat cíl cesty severovýchodním směrem od San Marco, zhruba uprostřed mezi Arsenalem a Canal Grande. Právě zde se vypíná k nebi jeden z největších gotických chrámů nejen v Benátkách, ale v celé severní Itálii.
Cihlová Basilica dei Santi Giovanni e Paolo byla vysvěcena r. 1430, a protože její stavbu financoval bohatý dominikánský řád, výsledek je opravdu velkolepý. Hlavní loď, dlouhá 101 metrů navíc završená nádhernou křížovou klenbou, nám vezme dech a přinutí nás žasnout.
Není divu, že chrám získal status basilica minor, což jej řadí k papežským bazilikám a po dlouhá staletí se v něm konaly pohřby benátských dóžat. Jejich náhrobky lemují chrámovou loď. Zajímavé je, že podobně jako jiné gotické chrámy, také tato obrovitá stavba byla zcela dokončena až ve 30. letech 20. století.
Od baziliky Santi Giovanni e Paolo se vydáme ulicí Barbarie de le Tole směrem k Arsenalu. Přejdeme most Ponte de Santa Giustina, odkud nás ulice Calle San Francesco přivede na stejnojmenné náměstí s bazilikou San Francesco della Vigna.
Kostel San Francesco della Vigna
Čtvrť Arsenale, Campo San Francesco, pěšky cca 350 metrů od Baziliky Santi Giovanni e Paolo, vstup zdarma
Původně gotický trojlodní chrám nahradil v r. 1554 nový, střízlivě pojatý renesanční kostel, později doplněný o bombastické mramorové průčelí. Vedle kostela stojí typická, 70 metrů vysoká, benátská zvonice. Stavbu kostela provázely četné problémy, spory se vedly zejména o návrhy průčelí. Jeho architekt Giovano Grimmani v r. 1563 jen tak tak vyvázl ze zákeřného soudního sporu, když jej přívrženci autora konkurenčního návrhu Andrea Palladia nařkli z kacířství. Právě stavbu průčelí kostela San Francesco della Vigna pak Grimmani pojal jako soukromou oslavu vítězství.
Nešťastné příhody však kostel provázely i nadále. V r. 1758 zasáhl zvonici blesk, což v konečném důsledku vedlo k její kompletní přestavbě. Za první světové války v r. 1916 byl pro změnu kostel bombardován rakouským hydroplánem. Poškozena byla zejména jeho sakristie.
Kostel San Francesco della Vigna byl založen a celá staletí je spravován františkánským řádem, jehož klášter Convento San Francesco della Vigna leží v jeho těsném sousedství. Za napoleonských válek byl klášter přeměněn na kasárna. Františkáni se do něj vrátili až v r. 1836. Čtvercová klášterní zahrada s typickým ambitem je velmi tichým místem. Ačkoli leží vzdušnou čarou jen pár set metrů od živého Náměstí svatého Marka, její usebraná nálada je ruchu na hony vzdálená. Chcete-li si užít trochu klidu, zamiřte sem.
Cestou zpět na Náměstí svatého Marka máme příležitost se projít jednou z nejužších ulic světa. Do navigace si zadejte název Calesela de l'Ochio Grosso. Čím užší ulice, tím delší název. Široká je pouhých 58 cm a krásou zrovna neoplývá. Nicméně, trpasličí rozměry jí nikdo nevezme. Ačkoli úplně nejužší není. Jen v Itálii existuje dalších pár myších děr, které si na hrdé označení ulice vystačí s šířkou pod 40 cm.
Vraťme se zpět na nábřeží Riva degli Schiavoni. Po stísněných uličkách se nám znovu otevře nádherný výhled na Lagunu s ostrovem Isola San Giorgo, jenž zdobí fotogenická a velmi pozoruhodná Basilica di San Giorgio Maggiore. Poslední cíl našeho putování po benátských kostelech a bazilikách. Lodě vyplouvají k ostrovu v pravidelných dvaceti minutových intervalech ze zastávky San Zaccaria na nábřeží Riva degli Schiavoni. Plavba přes Lagunu je kouzelným zážitkem. Naskytne se nám krásný panoramatický pohled na centrum Benátek a na ostrově Isola di San Giorgio si kromě neobvyklé baziliky prohlédneme i dva majáky.
Basilica di San Giorgio Maggiore
Ostrov Isola di San Giorgio, plavba 5 minut lodí, zastávka San Zaccaria, nástupiště B, jízdné 6,50 €, otvírací hodiny: duben až říjen denně od 9.00 do 19.00 hodin, listopad až březen 8.30 až 18.00 hod., vstup zdarma
V r. 952 se na ostrově uprostřed Benátské laguny usadili benediktini. Zpočátku bezvýznamný ostrov získal na vážnosti v okamžiku, kdy sem r. 1109 byly z Konstantinopole dovezeny relikvie svatého Štěpána. Vzniklo významné poutní místo, které však v r. 1222 zničilo zemětřesení. O takřka sto let později získali benediktini paži svatého Jiří. O té doby ostrov, klášter i pozdější bazilika nesou jeho jméno.
Působivá Basilica di San Giorgio Maggiore vyrostla na ostrově v letech 1560 - 1610. Jejím architektem nebyl nikdo jiný než již zmíněný Andrea Palladio. Vyprojektoval jedinečnou stavbu, která se stala důstojným protějškem monumentální baziliky Santa Maria della Salute na protějším břehu Laguny. V r. 1900 jí papež Lev XIII. udělil titul basilica minor.
Bílé mramorové průčelí baziliky San Giorgio Maggiore je otočené směrem k Náměstí svatého Marka. Jestliže Palladio přišel o možnost realizovat stavbu baziliky San Francesco della Vigna, pak na Isola di San Giorgio mohl svůj um rozvinout naplno. Samotná stavba má tvar latinského kříže, nad jehož středem se klene kopule. I když se jedná o ryze barokní chrám, na baroko tak, jak jej známe, rovnou zapomeňme. Nečeká nás ani kýčovitá záplava barev, ani pozlacená křidýlka růžových andělíčků, natož zatuchlé prostory utápějící se v mdlém šerosvitu. Bazilika San Giorgio Maggiore se pyšní bělostnou čistotou ozářenou záplavou denního světla. Obojí dá skvěle vyniknout klasickým prvkům vycházejícím z antiky. A aby toho nebylo málo, ani oltář se nedrží zažitého schématu. Namísto tradičního obrazu je nad oltářním stolem instalováno bronzové sousoší čtyř evangelistů nesoucích zlatou zeměkouli, na které stojí žehnající Kristus. Autorem netradičně pojatého oltáře byl veronský umělec Girolamo Campagna.
Vedle baziliky se vypíná k nebi zvonice, čtvrtá nejvyšší ve městě. Fronty zde nejsou žádné, nahoru nás vyveze výtah a výhled je samozřejmě nezapomenutelný. Moc hezká je také procházka kolem ostrova. Kromě přístaviště vaporett jsou zde dva malé jachetní přístavy, jejichž bezpečí střeží dva bílé kamenné majáky.
Den pomalu končí a nad Benátkami nadchází večer. Nezapomeňme
se cestou zpět ohlédnout. Odměnou nám bude pohled na kouzelný západ slunce, které
se za ostrovem Isola di San Giorgo pomalu snáší do klidných vod Benátské
laguny.
Užitečné informace:
Země: Itálie
Měna: Euro
Doprava: letecky z Prahy, cena zpáteční letenky od cca 2 tis. Kč za osobu, doba letu 1 hod. 20 minut, doprava z letiště do centra Benátek linkovým člunem, cena jízdenky od 10 € za osobu
Doprava v Benátkách: vaporetta, prodej lístků u každé zastávky, cena 60 minutového lístku 6,50 € za osobu, v zakoupeném časovém intervalu lze použít opakovaně; cena lístků na ostatní ostrovy Benátské laguny od 18 € (prodávají se 12 až 72 hodinové lístky)
Ubytování: nemáte-li zájem navštěvovat také další ostrovy Benátek, doporučuji ubytování ve čtvrti San Marco
Aplikace pro sledování Acqua Alta: zdarma ke stažení v Obchod play, Acqua Alta Venezia - Hi!Tide, mohu doporučit, funguje bezchybně, monitor aktuální situace, předpověď na dva dny dopředu.
Autor: Eva