Caracallovy lázně, největší akvapark antického Říma

Také občas rádi navštívíte akvapark a pohovíte si v bazénu s teplou vodou? Potom se přesunete do chladnějšího, zaplavete si a rádi se vrátíte k prohřátí "starých kostí". Přitom vidíte skrz skleněnou stěnu škaredé venkovní počasí. V té chvíli si možná říkáte, jak je úžasné, že žijeme v moderní době, která nám takovou relaxaci umožňuje.

Skutečně jsou akvaparky produktem naší doby? Ale vůbec ne, podobná zařízení existovala již před dvěma tisíci lety. Už staří Římané, stejně jako my, blaženě protahovali své údy v teplých koupelích antických lázní!

Dnes si povíme o jednom z takových objektů, který se nalézal v Římě a nese trochu exotický název Caracallovy lázně (Terme di Caracalla). Ano, opravdu se to vyslovuje, jako by lázně vlastnila ona krásná kočkovitá šelma se špičatýma ušima, která v subtropických oblastech prohání ptáky. Ale to je jen náhodná souhra slov. Jmenují se po římském císaři a bojovníkovi Caracallovi.

Císař Caracalla žil od letech 188 až 217 v Římě. Vládl necelých šest let, než byl zabit ve věku 29 roků v Mezopotámii (údajně v okamžiku, kdy se chystal vykonat tělesnou potřebu). Syn císaře Septimia Severa rozhodně nebyl žádným zženštilým slabochem, ale drsným vojevůdcem, který neváhal vytáhnout do boje. Přesto si jeho jméno dodnes pamatujeme kvůli lázním.

Nebudu vás ale nudit příběhy z císařova životopisu. Pro nás je důležité, že v Římě dokončil velkolepou stavbu, kterou zahájil jeho otec, slavný Septimius Severus. Římany byla velmi oblíbená a tak není divu, že se jí začalo říkat Caracallovy lázně.

Při pohledu na lehké konstrukce moderních akvaparků s prosklenými nebo dřevěnými stěnami si člověk může jenom povzdechnout. Jsou to stavby, které velmi rychle podlehnou zubu času a za nějakých třicet, čtyřicet let tady nebudou. To Římané stavěli úplně jinak a zbytky rozlehlých budov můžeme obdivovat ještě dnes, po osmnácti stech letech. Kdyby se jim ve středověku dostalo přiměřené údržby, kdoví, jestli by nefungovaly ještě dnes.

Lázeňský komplex byl posazen v těsné blízkosti centra Říma. Z Fora Romana jste to vzali kolem Flaviova anfiteátru, známého jako Colosseum, před Cirkem Maximem jste se vydali doleva po proslulé Via Apia (zde s oblibou vystavovali zkrvavená těla popravených vzbouřených otroků, a po požáru Říma i křesťany) a po pár stech metrech jste byli přímo u vchodu do objektu Caracallových lázní. Nakonec Septimus Severus, který stavbu zahájil, mohl celkem snadno dohlížet na její průběh přímo z oken svého paláce. Z jižního výběžku Palatinského pahorku měl staveniště jako na dlani.

Jak asi byly lázně vybaveny? Představujeme si jeden bazén s vodou sotva vlažnou a kolem řada kruhových sloupů. Co by tam mohlo být více?

Návštěva lázní byla Římany považována za společenskou událost a byly určeny pro všechny vrstvy svobodného obyvatelstva. Proto se jednalo o výstavní architekturu, zcela odlišnou od laciných lehkých konstrukcí dnešních akvaparků.

Areál o rozloze 25 hektarů se skládal z několik částí. Okolo byly pomocné budovy, vymezující uzavřený čtverec kolem celého areálu. Nacházely se zde nejen nádrže s vodou přiváděnou Antoniniovým akvaduktem, ale i obchody, otevřené i uzavřené tělocvičny, dokonce římská a řecká knihovna, haly pro filozofy a pro akademické polemiky. Římané měli zásadu, že osvěžení spočívá nejen v koupelích a relaxaci těla, ale i v povzbuzení ducha. Jen tyto samotné objekty by zasloužily náš obdiv, jak svými rozměry, tak vybavením.

Prostor uvnitř uzavřeného areálu vytvářel jakési rozměrné náměstí s přilehlými zahradami a parky. V něm stál vlastní objekt lázní. Budova měla úctyhodné rozměry i z pohledu dnešní doby. Výměra byla 214 x 110 m. Pro srovnání budova Národního muzea na pražském Václavském náměstí má půdorys 110 x 70 metrů, čili téměř třetinovou zastavěnou plochu. Výška centrální budovy lázní byla neuvěřitelných 44 metrů. To pro vaši představu odpovídá 12-ti patrovému panelovému domu. Přičemž kapacita lázní byla 1.600 osob! Ještě podceňujete architekty a stavitele antického Říma?

Velmi zajímavá byla i vnitřní dispozice lázní:

Do Caracallových lázní se vstupovalo dvěma vestibuly (V). Vedle nich byly šatny (A), kde si návštěvníci mohli odložit svůj oděv a patřičně se upravit na vstup do lázní. V prostoru mezi vestibuly byl velký bazén (Natatio), v němž byla studená voda. Ten sloužil k osvěžení po teplých koupelích. 

V prostoru před ním byl prostor Tepidária, ve kterém byla vlažná voda a zcela vzadu kruhové Calidarium s velmi teplou vodou. Tento sál byl několik desítek metrů vysoký, zakončený velkou kupolí, která se rozměry blížila kupoli známého Pantheonu.

Možná vás napadne se zeptat, jak v Římě zajišťovali vytápění vody v bazénech a celého prostoru Calidaria. Odpověď je jednoduchá. Měli dokonale zvládnutý systém podlahového vytápění. Pod podlahou byly duté prostory mezi cihlovými sloupky, kudy se hnal žhavý vzduch z velkých topenišť. Prosté a účinné.

Při celé jižní stěně se nacházely vytápěné místnosti podobné našim dnešním saunám a nezastřešené prostory pro výcvik atletiky (L). Po stranách byly haly určené pro zápasy (Palaestra) a další Tepidária.

Celá budova Caracallových lázní byla obložena mramorem a granitem, s vykládanými podlahami, zdobnými štuky, sochami a dalšími četnými uměleckými díly. Návštěva měla pozvednout ducha každého Římana, aby si uvědomil svoji hrdost a vděčnost za to, že může navštívit tak výjimečné místo. Musíme si uvědomit unikátnost této stavby v době, kdy o pár kilometrů dále lidé nevěděli, co je to postel a v kamenných budovách žili jen nejmajetnější občané.

Je třeba se zmínit o tom, že objekt měl jak nadzemní, tak podzemní patro. V suterénu, který byl objeven až počátkem 20. století, se nalézaly prostory svatyně boha Mithry. Podle některých pramenů se zde nacházelo obětiště býků, sloužící údajně jako zdroj býčí krve, v níž se měli někteří vyvolení návštěvníci koupat. Vše je ale zahaleno tajemstvím, stejně temným, jako Mithrův kult.

Caracallovy lázně nejsou u nás tak známé, jako jiná římská lákadla - například Pantheon, Colosseum, Vatikán nebo Andělský hrad. Určitě ale stojí za návštěvu. Minimálně proto, abychom si uvědomili vyspělost tehdejší doby a neuvěřitelnou schopnost stavby tak rozsáhlého objektu, který by se mohl směle srovnávat s dnešními moderními aquaparky a v mnoha směrech by je předčil. Celý prostor Caracallových lázní je volně přístupný po zaplacení přiměřeného vstupného. Můžete bloudit mezi rozpadlými ruinami, obdivovat vysoké zbytky stěn nebo relaxovat na lavičce v parku před hlavní budovou.

Je jen škoda, že Italové nepřistoupili k výstavbě kopie tohoto objektu někde na volné ploše v okolí centra Říma. Určitě by se ihned stala cílem turistů z celého světa a jednou z dominant Věčného města. Možná tomu dnešním stavitelům brání právě rozlehlost a náročnost stavby.

Užitečné informace:

Autor: Michal