Co navštívit v Athénách, část druhá: náměstí, kopce, zahrady a pláže

Athény nejsou jen městem nádherných antických památek a pozoruhodných muzeí, ale nabízejí svým návštěvníkům mnoho dalších zajímavých míst. Vydejte se s námi na druhou procházku po Athénách, při které navštívíme vysoké kopce, krásné zahrady, rušná náměstí a nakonec nás tramvaj či metro dovezou až k moři.

Lykavittos

Čtvrť Kolonaki, dolní stanice lanovky ulice Aristippou, provozní doba: léto 9.00 - 01.30 hod., v zimě může být provoz ukončen dříve, jízdné 7 €, jezdí každých 10 - 15 minut, restaurace Orizondes Lycabettus.

Nejvyšším kopcem Athén není skála Akropole, ale kopec jménem Lykavittos; někdy psaný také jako Lycabettus. Špičatou vápencovou skálu, která se vypíná do výšky 277 metrů nad mořem, nelze přehlédnout. Podle legendy je Lykavittos kusem mramoru, který bohyně Athéna nesla na Akropoli, avšak křik vrány ji vylekal a bohyně kámen upustila. Athéna se na vránu rozzlobila a za trest ji nechala zčernat. Od té doby jsou všechny vrány černé. Samotný název kopce pochází od vlků (lycos), kteří prý měli na skále své útočiště. V 19. století byly svahy Lykavittu uměle zalesněny borovicemi.

Na Lykavittost se můžeme ze čtvrti Kolonaki vypravit buď klikatou cestou pěšky (v létě nedoporučuji) nebo pozemní lanovkou. Cena za zpáteční jízdenku není zcela lidová, ale pořád lepší, než se plahočit nahoru. V letním vedru úplně stačí dojít k dolní stanici lanovky, ke které vede několik dlouhých schodišť. Lanovka jezdí tunelem proraženým do skalního masivu.

Na vrcholu Lykavittu je krásná restaurace s panoramatickým výhledem na město a bílý kostelík svatého Jiří. Na úbočí kopce je velké letní divadlo, ve kterém se konají koncerty a nejrůznější představení. 

Vrchol Lykavittu není ničím jiným, než jedinou vyhlídkovou terasou, ze které se všemi směry otvírají nezapomenutelné výhledy na město. 

Hlavní část terasy je samozřejmě obrácena směrem k Akropoli s Partnenonem. S blížícím se západem slunce je na Lykavittu lidí jak na jarmarku a prodrat se až k zábradlí je úkon vpravdě nadlidský, ale nikde jinde neuvidíte Athény a hlavně Akropoli z takové výšky. 

Náměstí Monastiraki

Tepajícím srdcem Athén je náměstí Monastiraki, místo, které snad nikdy nespí. Leží směrem na sever jen pár kroků od antické Agory. Monastiraki je důležitou přestupní stanicí athénského metra. Na náměstí a v přilehlých uličkách je spousta kaváren, taveren, barů, cukráren a značkových obchodů. V těsném sousedství Monastiraki, na náměstí Avssinias, se konají bleší trhy.

Monastiraki je dlážděné barevnou dlažbou. Nedaleko vstupu do metra se nachází průhled do podzemí starověkého města. Je legrační pozorovat, jak se v dosud funkčním antickém vodovodním systému v letním horku cachtají načepýření holubi. Systém pochází ze 2 stol. po Kr. a slouží k regulaci toku řeky Eridanos. Ze zahrádek kaváren na Monastiraki se skrze ulici Areos otvírá krásný pohled na Akropoli. Dominantou Monastiraki je ortodoxní kostel Pantanassa.

Náměstí Syntagma

Moderním centrem Athén je náměstí Syntagma. Na východě jej uzavírá budova řeckého parlamentu, před kterou je Hrob neznámého vojína opatřený reliéfem umírajícího spartského vojáka. U hrobu probíhá turisty oblíbené střídání čestných stráží neboli evzonů.

Jakkoli nám mohou vojáci ve fezech se střapečky, plizovaných sukních a v dřevácích s bambulemi předvádějící podivné pořadové kreace připadat legrační, ve skutečnosti se jedná o elitní gardu, která se v Řecku těší nejvyšší vážnosti. Být evzonem je ctí pro každého Řeka, jen musí měřit aspoň metr devadesát a mít figuru hodnou antického sochařství. Uniforma evzonů vychází z tradičního oděvu jednotek horalů, které v 19. století statečně bojovali proti Turkům. 

Mimochodem, pojem evsones používal pro řecké bojovníky již Homér, když měl na mysli lehkou pěchotu. Focení evzonů je sice povoleno, ale není radno si z nich dělat legraci. Vždy je poblíž dohlížející kolega v maskáčích, který vtipálky důrazně umravní.

Syntagma je také oblíbeným místem nejrůznějších protestů, nepokojů a bouřlivých demonstrací. Výjimkou není ani tvrdý policejní zásah, ale museli byste mít hodně velkou smůlu, abyste se k podobným kratochvílím na Syntagmě připletli. 

Národní park (National Garden)

Vstup z ulice Leofors Vasilisis Amalias (500 metrů severně od Hadriánovy brány), zdarma, služby pro návštěvníky: kavárna, stánek s občerstvením, botanická a zoologická zahrada, toalety.

Zelenou oázou uprostřed Athén je Národní park. Bývalá, 15,5 hektaru velká zahrada královského paláce byla veřejnosti otevřena v r. 1920. Do zahrady lze vstoupit několika vchody, ale tím nejhezčím je přístup z ulice Leoforos Vasilisis Amalias. Cestou ke vstupu do parku lze nahlédnout na zastřešené vykopávky Římských lázní.

V zahradách Národního parku je svět dočista jiný než v betonových ulicích. I v horkém létě je v parku mnohem příjemněji než jinde ve městě. Uvítají nás vzrostlé palmy, hejna zelených papoušků či jezírka a potůčky s roztomilými kačenkami a husami. Posedět lze na mnoha lavičkách pod stinnými pergolami i v kavárně, která je spolu s botanickou a malou zoologickou zahradou součástí parku. Na rozcestích parkových cest jsou památníky a sochy významných mužů samostatného Řecka.

Tramvají k moři, metrem do Pirea

Ceny jízdenek (tramvaj a metro): 90 min. 1,20 €, jednodenní 4,10 €, pětidenní 8,40 €; doba platnosti jízdenek se počítá od prvního označení.

Pro nás nepředstavitelné, v Athénách samozřejmost: k moři jezdí tramvaj, a to přímo z náměstí Syntagma. Jízda je sice zdlouhavá (trasa měří 18,2 km), ale tramvaj je moderní, příjemně klimatizovaná a hlavně má své koleje, pročež se jí nepříjemná dopravní zácpa netýká. Nemluvě o tom, že jízda tramvají po mořském pobřeží nabízí hezké výhledy.

Elektrifikovanými tramvajovými tratěmi Athény disponovaly od r. 1908, ale v rámci "pokroku" byly tramvaje v r. 1960 slavnostně zrušeny. Athény vykročili vstříc blahobytné budoucnosti, v níž každý dobře situovaný občan jezdí autem.

Myšlenka ozdravit zamořené ovzduší spatřila světlo světa na přelomu milénia, kdy se Athény ucházely o pořádání Olympijských her. V r. 2004, jen pár týdnů před zahájením Olympiády, byly uvedeny do provozu hned tři tramvajové linky trochu nelogicky očíslované 3, 4 a 5. Kam se poděly jednička s dvojkou, těžko říct. Ale síť tramvajových linek se má rozšiřovat, tak třeba si na ně projektanti vzpomenou.

Tramvaje spojují centrum Athén s aglomeracemi a plážemi na březích Saronského zálivu a také s přístavem Pireus. K nejhezčím plážím jezdí z náměstí Syntagma linka č. 5, která vás pohodlně odveze na pláže Kalamaki, Alimos, Glyfada nebo Voula, kde končí. Samozřejmě, městské pláže nelze srovnávat s těmi na ostrovech, ale chcete-li se ostrovní atmosféře aspoň přiblížit, vystupte na zastávce Kalamaki a pokračujte dále po pobřeží pěšky. Po pěti minutách dojdete na pláž Alimos. Za lehátka u Bolivar Beach Baru sice zaplatíte, ale pláž je překvapivě hezká, není tak přeplněná jako veřejné neplacené pláže a barevné drinky přijdou k chuti. Po namáhavém chození po památkách je poležení u moře příjemným zpestřením pobytu v rozpáleném městě.

Do přístavu Pireus vás doveze nejen tramvaj, ale především metro, linka č. 1 "Green Line". Pireus je hlavním přístavem Athén od starověku a vždy byl základnou jejich námořní moci. Za Řecko-perských válek v 5. stol. př. Kr. začala výstavba Themistoklových zdí, sedm kilometrů dlouhé opevněné cesty, která zajišťovala bezpečné spojení Athén s přístavem. V antických dobách se jí říkalo Dlouhé zdi. Ve stavbě Dlouhých zdí pokračoval athénský vládce Perikles. Později byly neustále vylepšovány a zpevňovány, aby byly nakonec zničeny Římany. Nejedna moderní budova v Athénách má ve svých základech pozůstatky Themistoklových zdí.

Dnes je Pireus třetím největším přístavem na světě a důležitým dopravním uzlem, odkud neúnavně dnem i nocí vyplouvají trajekty zajišťující spojení s řeckými ostrovy. Pireus není jen jeden přístav, ale soustava několika přístavů osobních i nákladních, které se táhnou podél mořského pobřeží v délce mnoha kilometrů. Zbyde-li vám při návštěvě Athén čas, nenechte si návštěvu Pirea ujít. Tak čilý lodní ruch hned tak někde neuvidíte. A usadíte-li se v některé z pobřežních kaváren, nudit se určitě nebudete. Pireus nikdy nespí a pořád se něco děje.

• Co navštívit v Athénách, část první: antické památky
• Co navštívit v Athénách, část druhá: náměstí, kopce, zahrady a pláže

Užitečné informace:

Autor: Eva