Co navštívit v Athénách, část první: antické památky

Athény neplatí za krásné město a bohužel dlužno dodat, že po právu. Betonové baráky se kupí jeden na druhý, ulice se od jara do podzimu mění v rozpálenou pec a infarktová doprava pravidelně kolabuje. Jenomže právě v Athénách se zrodily základy evropské civilizace a nebýt antických Řeků, tvář Evropy a vlastně celého světa by byla docela jiná. Stačí se podívat na budovy, které dodnes kopírují styl klasické řecké architektury. A i když antickým Řekům vděčíme za mnohem víc, než jen za trojúhelníkové štíty veřejných budov, pak právě díla starověkých stavitelů jsou hlavním důvodem, proč Athény navštívit. Dobrou zprávou je, že ačkoli jsou Athény opravdu velké, nejdůležitější místa jsou soustředěná v docházkové vzdálenosti od centra, přičemž hlavním orientačním bodem je Akropole.

Akropole

Vstup a pokladna: ulice Theorias, základní vstupné 20 €, kombinované 30 €, otvírací doba: denně 8.00 - 13.00, 17.00 - 20.00 hod. (pokladna zavírá o 30 min. dříve), doprava: metro, linka č. 2 "Red Line", stanice Acropolis, služby pro návštěvníky: občerstvení, prodejna suvenýrů; toalety jsou dole u pokladen a nahoře na Akropoli v budově bývalého muzea za Parthenonem. Kombinované vstupné: Akropole, Nové Muzeum Akropole, Agora, Chrám Dia Olympského, Římská agora, Hadriánova knihovna, Věž větrů, Kerameikos, Lykeion

Číslem jedna, kam se musí vypravit každý, kdo Athény navštíví, je Akropole. Denně ji navštíví několik tisíc návštěvníků, proto je dobré se sem vypravit buď v hodně pozdním odpoledni, nebo si aspoň večer koupit lístky a druhý den ráno si přivstat. Vyhnete se tak dlouhým nepříjemným frontám u pokladen a polednímu vedru. Na nohy si obujte opravdu pevné boty a jdete-li na Akropoli v létě, pak si vezměte s sebou velkou láhev vody (barevné a sladké limonády jako cola apod. nejsou z důvodu ochrany památek povoleny). Plánujete-li zůstat v Athénách více dní, pak se vám určitě vyplatí kombinovaná vstupenka zahrnující vstup do muzeí a na další zajímavé památky.

Název Akropolis vychází z řeckých slov acros (vysoký) a polis (město). Ve starověku pojem akropolis označoval opevněný posvátný okrsek vysoko nad městem. Strmá skála athénské Akropole se vypíná do výšky 150 m. n. m. Osídlená byla už od 2. tis. př. Kr. Hlavní podobu Akropole získala v 5. stol. př. Kr. Později, ve 2. stol. po Kr., ji ještě doplnil římský Odeon Heroda Attica. Do dnešních dnů se z původně nádherného komplexu chrámu a jiných budov zachoval jen žalostný zlomek. Ale i tak je Akropole jedním z nejúžasnějších archeologických areálů na světě.

Na Akropoli se vstupuje Propylajemi, monumentální bránou postavenou v kombinaci mohutného dórského a elegantního iónského slohu. Zadání, které architekt Mnésiklés dostal od vládce Athén Perikla, bylo prosté: Propylaje musí ohromovat, což architekt splnil na výbornou. Vedle Propylají stojí sice malý, ale velmi hezky zrekonstruovaný chrám bohyně vítězství Níké.

Hlavní dominantou Akropole je majestátní Parthenon, příbytek panenské bohyně Athény. Kdysi nejkrásnější chrám antického Řecka je dnes v ruinách. Přesto budí zasloužený respekt a dodnes je momentem dokonalosti v dějinách architektury. Více než čas se na něm podepsaly náboženská nevraživost, války a nakonec prachobyčejná zlodějna. Pro Řeky je Parthenon nedotknutelným symbolem Athén i celého Řecka, jemuž je třeba prokazovat úctu.

Druhým, sice méně bombastickým, zato nadmíru elegantním chrámem je Erechteion. Předsíň iónského chrámu s karyatidami (sochami stojících dívek) je jedním z ikonických symbolů Athén. Na chrámu jsou však umístěny jen kopie. Originály karyatid opatruje Acropolis Museum.

Těsně vedle Echteionu roste olivovník, který sem prý zasadila sama bohyně Pallas Athéna. Vedla spor s bohem moří Poseidonem o vládu nad městem. Zatímco Poseidon daroval Athénám slaný pramen, Athéniným darem byl olivovník. Obyvatelé města shledali olivovník užitečnějším darem, a tak Athéna spor vyhrála a město bylo na její počest pojmenováno Athény. Avšak Poseidon byl na Akropoli také uctíván: měl zde svůj posvátný okrsek s pramenem a chrám s karyatidami byl zasvěcen Poseidonu Erechteovi - mýtickému králi, jenž bývá s bohem moří ztotožňován.

Na jižních svazích Akropole jsou dvě velká divadla: Dionýsovo divadlo ze 4. stol. př. Kr. a mnohem "modernější" Odeon Heroda Attica. Zatímco z Dionýsova divadla nezbylo takřka nic, v rekonstruovaném Odeonu se konají večerní koncerty a divadelní představení pod širým nebem. Obě divadla spojuje cesta vedoucí kolem Eumenovy stoy a Asklepiovy svatyně.

Podrobný popis Akropole a chrámů čtěte v článcích:

• Nejkrásnější chrámy antického Řecka
• Parthenon není Pantheon
• Tři místa, která musíte navštívit v Athénách

Navštívíte-li Akropoli večer a vydržíte až do zavírací hodiny, stanete se svědkem zajímavého koloritu. Prostor Akropole každý den vyklízí armáda. Nadupaní těžkooděnci s odjištěnými automatickými puškami jsou neoblomní. Po 20.00 hod. nesmí být na Akropoli - s výjimkou místních mourků - živá duše. Inu, důvod je zřejmý: večerní atmosféra na Akropoli je naprosto výjimečná a nejeden neukázněný turista by se zde klidně nechal zamknout. Jenomže bohové přebývající v chrámech chtějí mít aspoň v noci klid... ;-)

Areopag

Ulice Theorias, necelých 100 metrů od pokladen Akropole, vstup zdarma, v blízkosti stánek s občerstvením.

Vydáme-li se od hlavního vstupu na Akropoli směrem na západ, dovede nás mramorem dlážděná ulice ke kopečku jménem Areopag. V antických časech byl zasvěcen nepříliš milovanému bohu krvavé války Áreovi. Není proto divu, že zde zasedala přísná městská instituce - soudní tribunál.

Dnes je Areopag vyhledávaným cílem turistů jednak kvůli ničím nerušenému výhledu na Akropoli a na město, jednak kvůli úchvatným západům slunce, které lze odtud nafotit. Bohužel zájem turistů si vybírá nepříjemnou daň. Rozervaný skalnatý kopec je díky milionům nohou, které po něm prošly, hladký jako zrcadlo. Pohybovat se po Areopagu se proto lze jen s nejvyšší opatrností. O rozbitá kolena a vymknuté kotníky jakož i naražené zadky není v království krutého boha nouze. Scénky se zde odehrávají tragické i komické. Ale při jisté dávce opatrnosti se návštěva Areopagu dá zvládnout bez ztráty zdraví i důstojnosti. Navzdory doslova vražednému terénu není vstup na Areopag zakázán, naopak na něj vedou moderní ocelové schody. Na kluzkost terénu upozorňuje jedna nenápadná cedulka a zbytek už je na vás. Athény jsou kolébkou demokracie, a tak, kdo chce kam...

Agora, Héfaisteion

Vstup a pokladna: ulice Ariadnou, základní vstupné 10 €, kombinované 30 €, otvírací doba: denně 8.00 - 20.00 hod.

Přímo pod Akropolí se rozkládá antická Agora: starověké náměstí s pozůstatky chrámů a veřejných budov. Od Areopagu je třeba jít strmou ulicí a dvěma schodišti dolů směrem na severozápad. Cesta vede mezi oplocenými areály Akropole a Agory.

Zatímco Akropole byla duší starověkých Athén, Agora byla jejich tepajícím srdcem. Na Agoře se odehrával každodenní život Athén. Stála zde budova městské rady, Bouleuterion, tady se scházeli obchodníci i filozofové. Dominantou Agory je krásně zrekonstruovaná Attalova stoa a dórský chrám Héfaisteion, také nazývaný Théseion. Je nejzachovalejším antickým chrámem v Řecku, ale obdivovat jej můžeme jen zvenčí. 

Chceme-li si udělat obrázek o podobě antických staveb, nevynechejme procházku sloupořadím Attalovy stoy. Mezi jejími mramorovými sloupy naplno pochopíme, jak velkoryse pojaté starověké budovy byly. 

Podrobný popis Agory a Héfaisteionu čtěte v článku:

• Tři místa, která musíte navštívit v Athénách

Muzeum Akropole (Acropolis Museum)

Vstup a pokladna: ulice Dionysiou Areopagitou (naproti východu z Akropole), základní vstupné 10 €, kombinované 30 €, otvírací doba: denně 8.00 - 20.00 hod., doprava: metro, linka č. 2 "Red Line", stanice Acropolis, služby pro návštěvníky: kavárna s terasou, dvě prodejny suvenýrů, šatna a úschovna zavazadel, toalety.

Na jižním svahu pod Akropolí stojí moderní budova Acropolis Museum otevřená v r. 2009. I když nejste zrovna vyznavači procházek muzejními sály, v tomto případě udělejte výjimku. Zapomeňte na zatuchlé prostory plné zaprášených exponátů. Tak krásně pojaté muzeum uvidíte málokde. Jeho sbírky představují především předměty a sochařskou výzdobu chrámů na Akropoli, ale i řeckou keramiku. Najdete zde také precizně udělané modely chrámu bohyně Níké, Erechteionu a Parthenonu. Ve vstupní hale muzea jsou zajímavé modely vývoje Akropole. Velkorysé prostory zařízené v minimalistickém stylu dávají naplno vyniknout kráse antických soch, zatímco skleněné stěny poskytují ničím nerušený panoramatický výhled na Akropoli. Veškeré vnitřní prostory jsou příjemně klimatizované, což oceníte zejména v letním horku.

Strohý, místy až industriální, design budovy se velmi zdařilým způsobem snoubí s antickou krásou. Neruší ji, naopak ji nechává vyniknout. Moc příjemné je posezení v muzejní kavárně, jejíž venkovní terasa se - pochopitelně - opět otvírá směrem k Akropoli.

Stěžejními místy muzea jsou dva sály: ochoz s originály karyatid, které shlížejí do obrovité vstupní haly, a poslední patro přesně kopírující půdorys i orientaci Parthenonu. Na ocelové konstrukci imitující chrám jsou umístěny vlysy z dílny sochaře Feidia přesně tak, jak kdysi zdobily Parthenon. Bohužel, jde jen o dokonalé kopie, neboť originály ukradli Britové a dodnes je Řecku odmítají vrátit. Přesto vás krása Feidiova díla ohromí. Stejně tak karyatid je v muzeu jen pět místo šesti. Jedna byla spolu s mramory z Parthenonu odvezena do archeologického muzea v Londýně.

Pozoruhodné je také podzemí budovy, která spočívá na mohutných pilířích a celé muzeum se tak doslova vznáší nad odkrytými pozůstatky antického města. Prosklený strop nad vykopávkami je současně podlahou velkého prostranství před muzeem.

Modely a kopie vlysů stejně jako vykopávky si vyfotit můžete. Zakázáno je naopak fotografování originálů soch. Jedinou výjimkou jsou karyatidy. Jen si s nimi nesmíte pořizovat selfie.

Plaka a Lysikratův monument

Ulice Trippodon, volně přístupné.

Místem, které do kontextu Athén jaksi nezapadá, je Plaka. Leží pod východním úbočím Akropole a více než čtvrť v mnohamilionové metropoli připomíná městečko z ostrovního Řecka. Pro Plaku jsou charakteristické úzké dlážděné uličky lemované domky s barevnými krámky plnými suvenýrů a tradičních řeckých produktů. K posezení i dobrému jídlu lákají zahrádky stylových taveren.

V malé zahradě na ulici Trippodon stojí Lysikratův monument. Někdy je také nesprávně nazýván nesprávně nazýván Demosthenova či Diogenova lucerna). 

Památník postavený v letech 335 - 334 př. Kr. na počest bohatého mecenáše hudebních vystoupení v Dionýsově divadle je první řeckou stavbou v dekorativním korintském slohu.

Lysikratův monument měl stejně nelehký osud jako jiné řecké památky: napřed byl poničen, pak přemístěn a poškozen požárem, posléze jej - naštěstí neúspěšně - chtěl odvézt z Athén Lord Elgin, jenž ukradl vlys z Parthenonu. 

Na sklonku 19. století monument pečlivě zrekonstruovali francouzští archeologové, avšak v r. 2016 památník posprejovali anarchisté, což si vyžádalo další nákladnou opravu.

Lysikratův monument se také dočkal několika kopií po celém světě, přičemž nejvíce se jím inspirovali architekti v USA. Nejednu kopuli budov amerických institucí zdobí lucerna v podobě Lysikratova monumentu.

Chrám Dia Olympského (Olympeion) a Hadrianova brána

Vstup a pokladna: ulice Vasilissis Olgas (300 metrů východně od Hadriánovy brány), základní vstupné 10 €, kombinované 30 €, otvírací doba: denně 8.00 - 20.00 hod., služby pro návštěvníky: automat s pitím, toalety.

Jihovýchodním směrem od Akropole stojí 15 korintských sloupů kdysi monumentálního chrámu Dia Olympského, šestnáctý sloup leží zřícený na zemi. Půdorys chrámu zabíral úctyhodných 108 x 41 metrů a sloupy se tyčily do výšky metrů sedmnácti. Přesto se o úspěšný projekt nejednalo.

Stavba chrámu začala v 6. stol. př. Kr., ale dokončena byla až o pomalu osm set let později ve 2. stol. po Kr. za vlády císaře Hadriána, který bombastický chrám "skromně" zasvětil v první řadě sobě, v druhé Diovi. 

Ačkoli se císař snažil konkurovat Parthenonu, Athéňanům římský chrám k srdci nepřirostl. Za nejkrásnější chrám Řekové vždy považovali Parthenon. 

A tak, když Olympeion v polovině 3. stol. vyplenili barbaři, už jej nikdy neobnovili. Později byl drahý pentelský mramor z Olympeionu použit na stavbu křesťanských kostelů a mešit. 

Ani dnes se chrám přehnanému zájmu turistů netěší. Na rozdíl od přeplněné Akropole u Olympeionu potkáte jen pár lidí.

Před oploceným areálem Olympeionu stojí pozůstatky hezké Hadrianovy brány. Zbudována byla - stejně jako Diův chrám - z drahého pentelského mramoru a zdobila ji bohatá sochařská výzdoba. Podrobný popis Olympeionu a jeho historie čtěte v článku:

• Chrám Dia Olympského v Athénách, nešťastný projekt tyranů, králů a císařů

Panathénajský stadion

Vstup a pokladna: ulice Vasileos Konstantino, vstupné 5 €, služby pro návštěvníky: občerstvení, toalety za poplatek 0.50 €.

Necelý kilometr východně od Chrámu Dia Olympského leží mezi zalesněnými kopci Panathénajský stadion. Jako jediný na světě je celý postavený z bílého pentelského mramoru. Současná podoba stadionu je sice z 19. století, avšak jde o naprosto věrnou rekonstrukci původní silně zdevastované starověké stavby. Projektu se ujali Erns Ziller, německý architekt působící v Řecku, a Anastasios Metaxas z Athén. Oba pánové vystudovali architekturu na univerzitě v Drážďanech a antika byla jejich koníčkem. Metaxas byl navíc vynikajícím střelcem a v této disciplíně se úspěšně zúčastnil první novodobé Olympiády právě na Panathénajském stadionu.

Od 6. století př. Kr. bylo mezi kopci Agra a Ardettos závodiště, na kterém se každé čtyři roky konaly Panathénajské hry pořádané na počest bohyně Athény. Závodní dráha neměla zpočátku pevné hlediště, diváci seděli na svazích okolních kopců. Dřevěné tribuny přibyly až později. Athénský státník Lykourgos nechal ve 4. století př. Kr. dřevěnou konstrukci strhnout a kolem dráhy vybudoval hlediště z parského mramoru. Lykourgův nový stadion byl dlouhý 204 metrů a široký 34 metrů. Ve 2. stol. po Kr. nechal bohatý Athéňan Herodes Atticus Lykourgův stadion zbourat a na jeho místě postavit nový stadion z drahého pentelského mramoru. Kapacita hlediště vzrostla na 50 tisíc diváků, čímž se stadion Heroda Attica vyrovnal dnes již neexistujícímu Domitianovu stadionu v Římě či samotnému Colosseu.

Podoba stadionu odpovídala klasickému řeckému stavebnímu kánonu, avšak po stránce funkčnosti se jednalo o zcela moderní stavbu. Také její využití bylo ryze v řeckém duchu a konaly se zde především atletické soutěže, nikoli gladiátorské hry spojené s popravami zločinců a nepřátel státu. Koncem 4. století po Kr. ruku v ruce se zákazem pohanských rituálů a her byl stadion opuštěn a na jeho dráha se změnila v pole pšenice, zatímco z kopců jen tu a tam vyčnívaly obrysy mramorových lavic. V době křižáckých válek se na poli konaly rytířské turnaje.

Odkrytí a kompletní novodobá rekonstrukce stadionu proběhly na konci 19. století. Na zahájení prvních moderních Olympijských her se do hlediště vměstnalo 80 tisíc diváků, ale rekord stadionu je ještě mnohem vyšší. Dne 4. dubna 1968 se na stadionu hrálo finál Evropského poháru vítězů pohárů v basketbalu mezi domácím AEK Athény a Slavií Praha. Podívat se přišlo 120 tisíc diváků, 80 tisíc sedících a dalších 40 tisíc stojících. Rekord v návštěvnosti basketbalového zápasu stadion drží dodnes. V r. 2004, kdy Athény pořádaly Olympiádu, se na Panathénajském stadionu konaly soutěže v lukostřelbě a byl cílem závodu maratónských běžců. Jeho vyobrazení je na rubové straně všech olympijských medailí a probojoval se i na pamětní zlatou 100 € minci. Tunel vyhloubený do skály spojuje stadion s muzeem historie Olympijských her.

Stadion, ačkoli je v podstatě novodobou replikou původní stavby, rozhodně stojí za návštěvu. Teprve, až když stojíte na vrcholu jeho mramorových tribun, si uvědomíte, jak neuvěřitelně veliký je. A přestavíte-li si, že prakticky stejný stadion zde stál před více než 2 tisíci lety, musíme opět smeknout před uměním starověkých stavitelů. Není sice jako současné moderní arény zastřešený a nedisponuje sofistikovanou infrastrukturou, avšak předchůdcem i vzorem jim je nadmíru důstojným.

Římská agora, Hadriánova knihovna, Věž větrů

Vstup a pokladna: ulice Epaminonda, základní vstupné 8 € (Římská agora a Věž větrů), 6 € (Hadriánova knihovna), kombinované 30 €, otvírací doba: denně 8.00 - 20.00 hod., služby pro návštěvníky: občerstvení, toalety.

Přímo pod severním svahem Akropole leží bývalé římské centrum Athén. Vstup na Římskou agoru střeží brána Athény Archegetis. Ačkoli byla financována z darů Gaia Julia Caesara a císaře Augusta, postavena je v čistě dórském stylu. 

Z kdysi honosného náměstí plného výstavních budov do dnešních dnů zbylo jen pár zlomených sloupů a pozoruhodná Věž větrů, která je považována za nejstarší meteorologickou stanici na světě. Kombinovala vodní a sluneční hodiny, směr větru ukazovala korouhev umístěná na vrcholu věže. Měla podobu bronzového Tritóna s šípem v ruce, jenž se otáčel podle směru větru. Odtud pochází zvyk umísťovat na vrcholy věží korouhve. Konstruktérem stanice byl makedonský astronom Andronicus z Cyrrhu. Název Věž větrů osmiboká budova získala podle reliéfů zobrazujících osm světových větrů, na které ukazoval šíp otáčejícího se Tritóna. Ve středověku se ve věži usadili dervišové a prováděli zde své mystické obřady. Rekonstrukcí stavba prošla v r. 2016, ale veškeré její starověké meteorologické vybavení bylo dávno zničeno stejně, jako z vrcholu zmizel bronzový Tritón.

Zhruba 2 minuty pěšky od brány Athény Archegetis stojí pozůstatky Hadriánovy knihovny. Z budovy samotné zbyla jen západní zeď podepřená mohutnými korintskými sloupy. Knihovna založená ve 2. stol. císařem Hadriánem byla stejně jako Chrám Dia Olympského zničena při invazi barbarů v polovině 3. stol. Na rozdíl od chrámu byla v 5. stol. částečně obnovena, ale ani to ji nezachránilo. Záhy byl "stavební materiál" z knihovny použit na výstavbu tří křesťanských kostelů, které původní stavbu nahradily. Prvním byl kostel ve tvaru řeckého kříže (čtyřlístku), jehož půdorys je na prostranství bývalé knihovny patrný dodnes. Dalším kostelem, na který Hadrianova knihovna poskytla materiál, byla v 7. stol. třílodní bazilika a posledním kostel Megali Panagia, jenž se ve 12 stol. stal první křesťanskou katedrálou v Athénách.

Kerameikos

Vstup a pokladna: ulice Ermou, základní vstupné 8 €, kombinované 30 €, otvírací doba: denně 8.00 - 20.00 hod., doprava metro, linka č. 3 "Blue Line", stanice Kerameikos (jedna zastávka od Monastiraki), služby pro návštěvníky: občerstvení, toalety.

Severozápadním směrem od Akropole (cca 2,5 km přes náměstí Monastiraki) leží starověká čtvrť hrnčířů Kerameikos. Nechcete-li jít pěšky, sedněte na Monastiraki na metro a vystupte na stanici stejného jména, tj. Kerameikos (modrá linka metra). Součástí Kerameiku byl od r. 1200 př. Kr. významný hřbitov. Nekropole lemovala Posvátnou cestu spojující Athény s Eleusínou, po které procházela procesí při tzv. Eleusínských mystériích. Mnoho náhrobků bylo poničeno při stavbě opevnění Athén v době Řecko - perských válek, kdy byly začleněny do tzv. Themistoklových zdí. Další ránu kdysi výstavní nekropoli zasadilo vyplenění Athén Římany v 1. stol. př. Kr.

Dnes je v Kerameiku k vidění pár náhrobků a stél umístěných v sousedství malého archeologického muzea. Ačkoli není muzeum rozlohou nijak velké, opatruje největší sbírku pohřebních předmětů v Řecku. Nejkrásnějším z exponátů je náhrobek s býkem. Dojemné jsou pohřební stély malých dětí.

Národní archeologické muzeum

Ulice 28is Oktovriou 44, otvírací doba: středa - pondělí 8.00 - 20.00 hod. (v zimě do 16.00 hod.), úterý 13.00 - 20.00 hod., vstupné: základní 12 € (léto), 6 € (zima), kombinované 15 €, služby pro návštěvníky: prodejna suvenýrů, kavárna, toalety. 
Kombinované vstupné: National Archaeological Museum, Epigraphic Museum, Numismatic Museum, Byzantine and Christian Museum of Athens.

Milujete-li antiku a máte rádi muzejní sbírky, pak musíte v Athénách navštívit Národní archeologické muzeum. Díky obsahu svých sbírek patří k nejvýznamnějším archeologickým muzeím na světě. Sídlí v neoklasicistní budově z 19. století, avšak jeho zrekonstruované sály splňují veškeré požadavky na moderní pojetí muzejních expozic. Rekonstrukci, která proběhla mezi roky 2002 - 2004 paradoxně napomohlo zemětřesení, které budovu v r. 1999 vážně poškodilo.

Nejkrásnější je sbírka soch představující vývoj řeckého antického sochařství. Kdo navštívil ostrovy Krétu a Santorini, neměl by vynechat prohlídku pozoruhodných mínojských fresek v prvním patře muzea (sál č. 48). Její největší chloubou je ikonická freska boxujících dětí či tančících antilop z ostrova Santorini. Vynechat nelze ani sál se sbírkami z Mykénského období, kde je vystavena zlatá Agamemnonova maska. Ovšem krásných a zajímavých exponátů je v muzeu mnohonásobně více. Záleží jen na vás, kterým dáte přednost.

• Co navštívit v Athénách, část první: antické památky
• Co navštívit v Athénách, část druhá: náměstí, kopce, zahrady a pláže

Užitečné informace:

Autor: Eva