Florencie, část první: procházka historickým centrem

Obrovské množství uměleckých děl a architektonických skvostů pod širým nebem - vítejte v srdci Toskánska, v půvabné Florencii. Založili ji r. 59 př. Kr. veteráni Gaia Julia Caesara. Ačkoli se jednalo o vojenský tábor, pojmenovali jej Colonia Florentia neboli Kvetoucí kolonie. Během staletí Florencie prožila vzestupy i pády až ve středověku rozkvetla do nebývalé krásy. Její jméno bude už navždy spojeno s rodem Medicejů, za jejichž panování se stala nejen pohádkově bohatou metropolí Toskánska, ale hlavně výkladní skříní italské renesance.

Ve Florencii tvořili snad všichni slavní renesanční umělci a architekti, o kterých jsme se učili už na základní škole, a vtiskli jí vznešenou noblesu a eleganci, jakou se pyšní jen málokteré město. Pokud bychom měli na vlastní oči spatřit všechna nádherná díla, která Florencie za zdmi svých chrámů, paláců, galerií a muzeí opatruje, museli bychom v ní strávit několik týdnů. Ale máme-li na návštěvu Florencie jen pár dní, stačí se projít ulicemi historického centra, a přesto uvidíme spoustu úžasných uměleckých pokladů. Historické centrum je naštěstí poměrně malé, a tak vše, co musíme ve Florencii vidět a navštívit, je v docházkové vzdálenosti. Naši procházku za renesančními skvosty Florencie začneme na náměstí Piazza del Duomo u katedrály Santa Maria del Fiore.

Katedrála Santa Maria del Fiore

Piazza del Duomo, otevřeno denně od 10.00 - 16.30, příp. 17.00 hod. (čas zavírání se liší podle ročního období nebo svátků), vstup zdarma; kopule: otevřeno denně od 8.30 do 19.00 hod. (v sobotu do 17.00 hod., v neděli do 16.00 hod.), vstupné: 20 €, kombinované vstupné 30 € (kopule, Baptisterium, Opera del Duomo Museo, Santa reparata, Campanile), dostupné on-line, příp. v pokladně v přízemí budovy po pravé straně katedrály naproti Campanile.

Dominantou Florencie je renesančně-gotická katedrála Santa Maria del Fiore na Piazza del Duomo. Její gigantická cihlová kopule tyčící se vysoko nad městem je opravdu nepřehlédnutelná. Nad katedrálou ji v 15. století vztyčil Filippo Brunelleschi. Pán, který měl do té doby na kontě jen neúspěšnou účast v soutěži na výzdobu dveří Baptisteria San Giovanni, stavbu městského nalezince a studijní cestu po římských památkách. Přesto vyhrál architektonickou soutěž na dostavbu nedokončené katedrály.

Zadání soutěže bylo prosté: překlenout nevzhlednou díru zející mnoho let v katedrále, nepotřebovat přitom lešení, překonat římský Pantheon a hlavně - ohromit celý svět, zejména zavřít nevymáchané huby sousedům v nedaleké Pise, kteří na Florenťany kvůli nedokončené katedrále už dlouho strouhali škodolibou mrkvičku. 

Brunelleschi přišel s návrhem samonosné dvouplášťové kopule, jejíž stavba se nejenže obejde bez lešení, ale také dokáže úspěšně vzdorovat zemětřesení, přičemž Pantheon strčí hravě do kapsy. O vítězi bylo rozhodnuto, a když byla kopule r. 1424 dokončena, Pisanům sklaplo a celý svět strnul v ohromeném údivu.

Na šířku kopule sice Pantheon o 1,25 metrů prvenství uhájil, ale na výšku jej florentský Dóm více než dvojnásobně překonal. Osmiboká cihlová kopule má rozpětí 41,97 metrů, výška je (měřeno od země) neuvěřitelných 91 metrů, přičemž vrchol lucerny dosahuje 114 metrů. To vše postaveno z cihel bez použití jediného trámu lešení. 

Mezi vnějším a vnitřním pláštěm kopule je schodiště s 463 schody, které umožňuje vystoupat až na vrchol a obdivovat Florencii z výšky. Vstupenky na kopuli je dobré si zajistit on-line předem, neboť zejména o svátcích a v hlavní turistické sezóně mohou být na několik dní dopředu vyprodané. Nepříjemnou realitou Florencie je na sklonku podzimu a v zimě mlha, a tak je třeba výstup na kopuli dobře naplánovat, abychom místo na město nekoukali do mlhy.

Průčelí a fasáda katedrály Santa Maria del Fiore jsou bohatě zdobeny barevným mramorem. Průčelí však nepochází ze středověku. Vzniklo v 19. století a jako zdobná italská gotika se jen tváří. Naopak uvnitř je Dóm překvapivě prostý a nepyšní se bohatou výzdobou typickou pro velké katedrály. O to více vynikne jeho monumentální architektura. Rozpětí lomených oblouků podpírajících stropní klenbu hlavní chrámové lodě je neuvěřitelných 20 metrů. Vnitřní prostor florentského katedrály je jedním slovem ohromující. Bazilika má tvar kříže, jehož delší rameno měří 153 metrů, kratší 90 metrů. Ve středu kříže je oltář, nad kterým se klene kopule.  

Právě malby v kopuli jsou jedinou výzdobou jinak strohého interiéru. Freska zobrazující Poslední soud však není příliš povedená, a i když pochází z 16. století, čas od času se vedou diskuze o jejím odstranění. Autory jsou Giorgo Vasari a Federico Zuccari, jejichž záměrem bylo konkurovat Michelangelovi a jeho Sixtinské kapli. 

Smůla pro Florencii, radost pro Vatikán, překonat Michelangela se pánům vůbec nepovedlo. Naopak si spíš utrhli pořádnou ostudu. Jednak jsou postavy příliš malé, takže lze zezdola sotva poznat, co freska představuje. Jednak špatná perspektiva malby způsobuje, že dvouplášťová kopule, která už tak vypadá zevnitř menší, než ve skutečnosti je, se v porovnání s obrovitým chrámem jeví podivně malá.

V podzemí katedrály byly v letech 1965 - 1974 odkryty základy kostela Santa Reparata. Jednalo se o původní trojlodní římskou baziliku z přelomu 4. a 5. století. Kdy přesně byla bazilika postavena se dnes už neví. Santa Reparata byla součástí tak zvané Posvátné osy, která protínala město od severu k jihu a spojovala baziliku, faru, nemocnici, hřbitov a tři další kostely. 

Římská bazilika Santa Reparata nebyla právě malá, přesto by se na délku do současného Dómu vešla takřka třikrát.

Na vstup do katedrály stojí dlouhá fronta, a tak je nejlepší, se v jejím stání prostřídat. Na přilehlém náměstí je spousta kaváren a restaurací. Nejhezčí posezení je v zahrádce stylové kavárny Caffè Scudieri. Baptisterium s Dómem a zvonicí zde máme přímo před očima a více než hodinové čekání na vstup je rázem mnohem příjemnější, když si ho zpestříme vynikající italskou kávou a chřupavým croissantem.

Baptisterium San Giovanni

Piazza San Giovanni, otevřeno denně 8.15 - 10.15 a 11.15 - 18.30, vstupné: 5 €, kombinovaná vstupenka do Baptisteria a do muzea Opera del Duomo Museum 10 €; vstupenky lze koupit on-line nebo v pokladně v přízemí budovy po pravé straně katedrály naproti Campanile.

Přímo naproti katedrále na Piazza del Doumo stojí Baptisterium San Giovanni, Křtitelnice svatého Jana, patrona Florencie. Je mnohem menší než Dóm, zato je jednou z nejstarších staveb ve městě. Základy pochází ze 4 až 5. století. Podobu osmibokého hranolu v románském toskánském stylu získala budova v 11. - 12. století. Do Baptisteria vedou troje bronzové dveře, o jejichž výzdobu se podělili největší umělci své doby: autorem Jižní brány je Andrea Pisano, Severní Lorenzo Ghiberti a Východní - zvané také Rajská brána - Michelangelo. 

Nad osmibokým hranolem Baptisteria se klene kopule, jejíž interiér zdobí zlatá freska ze 13. století. Na dveřích jsou reliéfy s výjevy ze života Ježíše Krista, Jana Křtitele a starozákonních proroků.

V Baptisteriu probíhaly celá staletí křty florentských dětí a jejich zápisy do matriky. Je zde i náhrobek Jana XXIII. Papeže, který svolal nechvalně proslulý Kostnický koncil a později byl pro svoji kontroverznost vyškrtnut ze seznamu papežů. Mimochodem, jméno Jan XXIII. očistil až v 60. letech 20. století kardinál Angelo Giuseppe Roncalli, který nejen, že se po zvolení papežem rozhodl přijmout jméno Jan XXIII., ale proslul neotřelým smyslem pro humor, odvážil se svolat koncil, který vnesl do katolické církve řadu moderních prvků, a nakonec byl 27. dubna 2014 svatořečen - ovšem, to už je jiný příběh...

Campanile

Piazza del Duomo, otevřeno denně 8.15 - 19.45 hod., vstupné 15 €, vstupenky lze koupit on-line nebo v pokladně v přízemí budovy po pravé straně katedrály naproti Campanile.

Těsně vedle katedrály stojí 84,7 metrů vysoká Campanile neboli Zvonice.

Stavby se v r. 1334 ujal Giotto, který ji zamýšlel postavit o nějakých 30 až 40 metrů vyšší, ale stavbu stihl dokončit jen do prvního patra.

Jeho pokračovatelé se drželi více při zemi a stavbu završili v necelých 85 metrech. Fasáda zvonice je stejně jako katedrála obložena bílým, červeným a zeleným mramorem.

Na rozdíl od Campanile di San Marco v Benátkách nás nevyveze nahoru pohodlně výtah, ale je třeba vyšlapat 414 schodů po svých. Nejspíš také proto není o zvonici přehnaný zájem, a tak lze vstupenky koupit přímo na místě bez nutnosti předchozí on-line rezervace.

Piazza della Repubblica

Porcellino

Z náměstí Piazza della Repubblica pokračujeme dále směrem k řece, až dojdeme k Loggia del Mercati Nuovo nebo také Mercato del Porcellino. Tady stojí atrakce, kterou ve Florencii minout prostě nesmíme - bronzový kanec, jemuž místní říkají něžně Porcellino neboli Prasátko. Název Prasátko není zcela přesný, neboť socha nepředstavuje roztomilé selátko, ale zraněného kance. Odlita byla v 17. století podle helénistické mramorové sochy a je součástí malé kašny, přičemž pramínek vody vytéká kanci z tlamy.

Máte-li dojem, že je vám kňour povědomý, pak se nepletete. Právě podle Porcellina byli vytvořeni kanci ve škole čar a kouzel ve filmech o Harry Potterovi. Avšak prase bylo slavné už v 19. století. Tak například Hans Christian Andersen mu věnoval jednu ze svých pohádek pojmenovanou jak jinak než Bronzový kanec.

Od konce druhé světové války se s Porcellinem pojí tradice, která jej málem zničila. Kdo neotře praseti minci o čumák, nevloží mu ji do tlamy a nenechá volně sklouznout skrze mřížku do nádrže kašny, ten se do Florencie nevrátí. A tak se na kňoura celá desetiletí stála fronta, až měl čumák doslova ušoupaný a musel být nahrazen kopií. 

Sláva florentského prasete se rozšířila daleko za hranice Itálie a Porcellino se dočkalo napodobenin po celém světě, jižní Ameriku či Austrálii nevyjímaje. Budiž mu to útěchou za ošoupaný čumák. 

Piazza della Signoria, Palazzo Vecchio, sochy Davida
a Persea

Palazzo Vecchio: otevřeno pondělí až středa a pátek až neděle 9.00 - 22.00 hod., čtvrtek 9.00 - 14.00 hod., vstupné 17 €; nádvoří vstup zdarma; Loggia dei Lanzi vstup zdarma.

U Mercato del Porcellino odbočíme do uličky Calimaruzza, která nás dovede na náměstí Piazza della Signoria. Od 14. století je centrem městského života.

V minulosti se zde běžně konaly popravy. Tou nejslavnější bylo v r. 1498 upálení fanatického dominikánského kazatele Girolama Savonaroly. Napřed se spolčil s Francouzi proti Medicejským, pak s jejich pomocí na čtyři roky proměnil Florencii v Republiku Kristovu, čímž si znepřátelil všechny mocné rody v Itálii, pročež byl papežem Alexandrem VI. exkomunikován, předán Medicejským k potrestání a vcelku pochopitelně upálen. Aby nikoho ani ve snu nenapadlo na něj v dobrém vzpomínat, byl jeho popel potupně vysypán z Ponte Vecchio do řeky Arno. 

Hlavní dominantou náměstí je Palazzo Vechio - Starý palác. Postaven byl v letech 1299 - 1314 a byl sídlem vlády florentské městské republiky. Po převzetí vlády nad městem se v paláci počátkem 16. století usídlili Medicejové. 

Nad palácem se tyčí 94 metrů vysoká Hodinová věž.  Dnes je palác reprezentativním sídlem městské radnice a muzeem města Florencie.

Nádvoří Palazzo Vecchio je bohatě zdobené malbami. Uprostřed stojí porfyrová kašna. Prohlídka celého paláce zabere více než hodinu. Jeho reprezentativní sály jsou zdobené freskami s alegorickými motivy. 

U vchodu do paláce stojí slavná Michelangelova socha Davida, resp. její replika, neboť originál je v muzeu Galleria dell'Accademia. Ale - ruku na srdce - komu to vadí. Davida Michelangelo vytesal z jediného kusu mramoru a traduje se, že kvádr měl puklé srdce a pro vytvoření sochy byl tím pádem nepoužitelný.

Ovšem tehdy šestadvacetiletý Michelangelo dokázal nemožné. Podobně jako David svedl boj s Goliášem, Michelangelo úspěšně zkrotil puklý kámen a stvořil z něj nejznámější renesanční sochu. 

David je pět metrů vysoký a v době dokončení jej před Palazzo Vecchio stěhovalo 40 mužů. Hrdina porážející Goliáše se stal symbolem neporazitelnosti Florencie. Jenomže, jeho výraz je poněkud nejistý - prý proto, že jej Michelangelo zobrazil ve chvíli, kdy se na boj s Goliášem teprve chystal. 

Dlužno dodat, že nahý David na náměstí byl na svou dobu odvážným počinem a nejedna zbožná ovce byla sochou pobouřena. Přesto před palácem stojí dodnes.

Vedle Palazzo Vecchio se pod šesti renesančními oblouky nachází volně přístupná galerie nádherných antických a renesančních soch Loggia dei Lanzi. Vstupní schodiště střeží Medicejští lvi. Nejkrásnější sochou je Perseus s hlavou Medusy.

Autorem Persea je Benvenuto Cellini, který jej odlil z jednoho kusu bronzu. Cellini chtěl soupeřit se slavnějším Michelangelem, a tak Perseova socha umístěná na dohled od Davida v sobě ukrývá poťouchlý jinotaj: Perseus ukazuje hlavu Medusy Davidovi. Ten sice porazil Goliáše, jenomže uťatá hlava Medusy dokáže proměnit v kámen kohokoli, třeba i Davida. A tak Perseus vítězí nad Davidem a Cellini vítězí nad Michelangelem. Zatímco zkamenělý David hledí přímo na Persea, ten se na něj ani nepodívá. Prý sklání zrak, neboť je unavený bojem, ale nejspíš si jen "myslí své..."

Po levé straně Palazzo Vecchio je krásná Neptunova kašna. Jejím tvůrcem byl jeden z nejvyhledávanějších florentských sochařů Bartolomeo Ammanati. Kašna byla častým cílem vandalů, a tak musela v letech 2014 až 2019 projít náročnou rekonstrukcí, která jí vrátila bývalou krásu. Dlužno dodat, že vandalové se vyřádili jen na kopii Neptunovy sochy, neboť originál byl již dávno umístěn v bezpečí muzea. Kamenný Neptun se dívá směrem k Perseovi, a tak je možné, že i on byl proměněn v kámen pohledem Medusy.

Uprostřed náměstí stojí bronzová jezdecká socha Cosima I. Medicejského od Giambologna z let 1587-1599. Na podstavci sochy jsou zvěčněny důležité momenty z Cosimova života.

Galleria degli Uffizi

Piazzale degli Uffizi, otevřeno denně 8.15 - 18.30 hod., vstupné 12 €, doporučuji on-line rezervaci.

K paláci Palazzo Vechio přiléhá velký renesanční palác Uffizi. Dlouhá dvoukřídlová budova z 15. století za svými zdmi ukrývá největší umělecká díla od antického Říma po romantismus 19. století. Největšímu zájmu se těší tvorba renesančních mistrů. Na vstup do galerie se stojí dlouhé fronty, a tak se milovníci umění musí obrnit notnou dávkou trpělivosti. Ale postát si ve frontě se vyplatí, vždyť se setkáme s Botticelliho Venuší, Michelangelovou Svatou rodinou nebo třeba se Zvěstováním od Leonarda DaVinci.

Palác stavěl od r. 1560 Giorgio Vasari, umělec, který tak neslavně vyzdobil kopuli katedrály. Dlužno říct, že v případě paláce Uffizi byl úspěšnější. Čistě renesanční palác je stejně vznešený jako impozantní. Zadavatelem stavby byl Cosimo I. Medicejský. Galerii v paláci založil jeho syn František I. V následujících staletí se galerie pod taktovkou Medicejů stala vlastníkem ohromné umělecké sbírky nevyčíslitelné hodnoty. V r. 1743 poslední Medicejská vévodkyně Anna Maria Ludovica odkázala galerii městu Florencie.

Palác má otevřené nádvoří s loubím, které nás dovede na nábřeží řeky Arno. Přes řeku přejdeme po velmi neobvyklém, a právě proto proslulém, Ponte Vecchio. Věřte, že tenhle most si s jiným nespletete, je totiž zastřešený.

Ponte Vecchio

Vstup zdarma, obchody otvírají během dopoledne, otevřeno je - podle sezóny - dlouho do večera.

V místech dnešního Ponte Vecchio byl přechod přes řeku již v dobách Etrusků, po založení města zde Římané postavili most. Ten současný je přímým nástupcem mostu z 12. století, který byl r. 1333 stržen povodní. Nový most byl postaven r. 1345 a v 16. století na něm vyrostly pitoreskní krámky patřící řezníkům. Důvod byl jednoduchý - zbytky z porcování masa se házely přímo do řeky. Do řeky Arno byl z Ponte Vecchio vysypán popel upáleného Savonaroly.

Nad krámky, podpírán vysokými oblouky, vede Vasariho koridor. Krytou visutou chodbu postavil v r. 1565 na příkaz Cosima I. Medicejského Giorgo Vasari. Koridorem spojil Palazzo Vecchio s novým palácem Palazzo Pitti, který si Medicejové postavili na levém břehu řeky. Mohli se tak bezpečně pohybovat mezi paláci, aniž by museli sestoupit mezi měšťany, kteří jim byli ne vždy přátelsky nakloněni. Aby se do chodby nešířil zápach z řeznických krámků a neobtěžoval vrchnost, byli řezníci r. 1595 speciálním výnosem z mostu vykázáni. Krámky i most prošly důkladnou očistou a usídlili se v nich zlatníci. 

Obchůdky jsou na mostě tak těsně namačkány jeden na druhý, až to vypadá, že jdeme sice luxusní, ale přece jen běžnou uličkou. Vyhlídka na řeku je jen uprostřed mostu, kde je malá kašna a busta Celliniho z 19. století. Ze záplavy zlata v krámcích sice přechází zrak, ale přece jen, most je mnohem hezčí a zajímavější zvenčí, než zevnitř. Na druhém břehu řeky Arno nás čeká krásný, dokonce nejkrásnější výhled na město.

Piazzale Michelangelo

Levý břeh řeky Arno, vzdálenost 2,1 km od Piazza del Duomo, vstup volný, GPS: 43.7630642N, 11.2649036E.

Nejkrásnější vyhlídka na Florencii je z Piazzale Michelangelo. Přes Ponte Vecchio přejdeme na druhý břeh řeky Arno a strmými uličkami se schodišti vystoupáme do kopců až na Piazzale Michelangelo.

Náměstí s přilehlými terasami vybudované v 19. století není v podstatě ničím jiným, než jedinou obrovskou vyhlídkou, ze které se otvírá nádherný pohled na Florencii s Dómem a na řeku Arno s ikonickým Ponte Vecchio.

Bronzové kopie Michelangelovy sochy Davida uprostřed náměstí si nikdo nevšímá, všichni jsou fascinováni kouzelným výhledem na město. 

Až zde doceníme, jak neskutečně monumentální stavbou katedrála je. Nemluvě o tom, že s kapacitou 25 tisíc návštěvníků je Santa Maria del Fiore pátým největším chrámem na světě. 

Cestou zpět do centra se zastavíme na Rampe Giuseppe Poggi. Terasy s tekoucí vodou, rybníčky a zajímavou kašnou sice nemají s renesanční Florencií nic společného, postaveny byly v 19. století, zato jsou příjemným místem pro relaxaci po výšlapu na Piazzale Michelangelo. 

Florencie se sice dá projít za jediný den, ale přece jen - máme-li tu možnost - je lepší si procházku rozdělit. V dalším článku si povíme o zajímavých chrámech a bazilikách, které můžeme při toulkách Florencií navštívit. Vstup sice není - na rozdíl od Říma - zdarma, zato si prohlédneme díla slavných mistrů bez únavného čekání v nekonečných frontách.

• Florencie, část první: procházka historickým centrem
• Florencie, část druhá: baziliky, pokladnice renesančního umění 

Užitečné informace:

Poloha: Itálie, Toskánsko
Měna: Euro
Doprava do Florencie: přímý let z Prahy, cena letenky od 2.000 Kč/osoba (přímé spoje létají jen v některých částech roku - léto, vánoční svátky).
Doprava po Florencii: historické centrum je pěší zónou, jinak hromadná doprava (tramvaje, autobusy, taxi), z letiště jezdí vlak na nádraží Santa Maria Novella na okraji historického centra.

Autor: Eva