Hallstatt, když je krása prokletím

Hornické městečko Hallstatt patří k nejkrásnějším místům v Rakousku. Leží v oblasti zvané Solná komora, na břehu Halštatského jezera a do r. 1890 bylo přístupné jen lodí nebo úzkou horskou stezkou. Díky své výjimečné poloze a romantické kráse se Hallstatt pravidelně dostává na přední místa nejrůznějších TOP žebříčků. V r. 1996 byl Hallstatt zařazen na seznam Světového dědictví UNESCO. Bohužel, jeho krása se stala jeho prokletím. Zoufalé nápisy místních občanů "Hallstatt ist nich Museum!" a "Wir leben hier!" mluví za vše. Čím je ale Hallstatt tak výjimečný?

Navzdory nepřístupné poloze mezi jezerem a horami, byla lokalita Hallstattu osídlena již od neolitu. Nejstarší pohřebiště pocházejí z doby 5 tis. př. Kr. Důvodem zájmu prehistorických lidí byla rozsáhlá ložiska soli, která se zde těží dodnes. Ve starověku byl Hallstatt tak významným místem, až dal jméno celé jedné kultuře. Říkáme jí Halštatská kultura a zahrnuje období od 7. do poloviny 5. stol. př. Kr. Charakteristické jsou pro období Halštatské kultury komorové hrobky pod mohylou, které obsahovaly bohatou pohřební výbavu. Díky všudypřítomné soli a sesuvům půdy se v zemi zachovala řada předmětů denní potřeby i starověké důlní vybavení. Archeologická naleziště v Hallstattu a jeho okolí jsou tak četná, že Museum Hallstatt má druhou nejobsáhlejší sbírku v Rakousku. Díky těžbě soli si Hallstatt držel významné postavení i v období středověku a v r. 1311 získal oprávnění pořádat trhy. Město však bohatlo především z těžby soli.

Právě solné doly jsou dnes jedním z velkých turistických lákadel Hallstattu. Vstup do dolů leží v prudkém kopci nad městem, na který vede lanovka. Z vyhlídky kousek od její horní stanice se otvírá nádherný výhled na město a Halštatské jezero. 

Samotnou prohlídku dolů vám mohu jen a jen doporučit. Napřed se převléknete do "montérek", pak se sklouznete desítky metrů dlouhými skluzavkami do nitra země, dozvíte se mnoho zajímavého o životě a práci horníků od pravěku po současnost, shlédnete několik barevných projekcí a nakonec se svezete trochu divokým důlním vláčkem.

Dalším z důvodů, proč se Hallstatt těší až úchylnému zájmu turistů je jeho nesporná krása. Městečko je tvořeno nepřehledným uskupením romantických domečků, jímž dominují dva kostely. Hlavní ulička s příznačným názvem Seestraße se vine po břehu jezera. Z jedné strany ji lemují roztomilé domky, z druhé strany se otvírá nádherné panorama jezera obklopeného vrcholy Dachsteinských Alp. Kromě krámků s místními produkty (pochopitelně převážně ze soli) si můžete prohlédnout také tradiční dřevěné doky na loďky.

Ulička vás dovede na hlavní náměstí Marktplatz. Projdete kolem evangelického kostela s neuvěřitelně špičatou věží a vydáte se další úzkou uličkou na opačné straně náměstí vzhůru do kopce. Dojdete ke schodišti, kterým mezi dřevěnými domy vystoupáte na terasu s farním kostelem Maria am Berg. U kostela je stísněný hřbitov. Kromě hrobů je zde malá kostnice s lebkami. Mnohé z nich jsou barevně omalované. Poslední lebka byla do kostnice uložena v r. 1983, a to na výslovné přání zemřelé ženy. Z ochozu před kostelem jsou opět krásné výhledy na barevné střechy domů a lesklou hladinu jezera.

Možná si teď řeknete, proč místní tak moc úpí nad turistickým ruchem? Vždyť jim musí generovat nezanedbatelný profit. Jistě, ale cena, kterou Hallstatt za popularitu platí je možná až příliš vysoká a pro jeho stálé obyvatele velmi nepříjemná.

V okamžiku, kdy se Hallstatt dostal na seznam Světového dědictví UNESCO, stal se součástí povinného itineráře asijských turistů při jejich cestách po Evropě. Věřte, jsou jich v Hallstattu mraky a bohužel nijak nerespektují, že Hallstatt není skanzen, ale město, ve kterém se normálně žije. Bez ostychu hází odpadky za ploty upravených zahrádek, v tradičních restauracích se dožadují asijské kuchyně, v cukrárnách osahávají připravené kornouty na zmrzlinu, nerespektují soukromí rezidentů a tak dále, a tak dále. Zkrátka, obyvatel Hallstattu je mi opravdu líto. Korunu všemu nasadila Čína, když v roce 2012 otevřela v provincii Kuang-tung naprosto věrnou kopii Hallstattu. Požádat o souhlas rakouskou vládu, natož samotný Hallstatt, asijská velmoc jaksi zapomněla. A tak každý Číňan, který v rámci turné po Evropě navštíví Rakousko, musí vidět Hallstatt. Trochu mi to připomíná vtip z dob minulého režimu, kdy jsme si moc přáli, aby Číňané třikrát sem a tam přešli přes Sovětský svaz. Jenomže v případě Hallstattu by člověk spíš brečel...

Navzdory východní invazi, Hallstatt se drží statečně. Zachovává si svou důstojnost a starobylé kouzlo. Když jej navštívíme, respektujme prosím, že Hallstatt není muzeum a jeho obyvatelé chtějí normálně žít. Přejme jim, aby je nápor turistů nezlomil a Hallstatt zůstal jedním z nejkrásnějších míst Rakouska.

Užitečné informace:

Autor: Eva