Istanbul, město dvou kontinentů

Mnoho lidí má výhrady k tomu, že by měli na dovolené navštívit nějaké město, natož v něm strávit několik dní. Co se dá dělat ve městě, ptají se. Možná mají částečně pravdu, ale v případě Istanbulu je to zcela jistě jiné. Proč ho navštívit?

Istanbul má mnoho "nej", která jsou neopakovatelná. Má bohatou, více než dvoutisíciletou historii. To dokládá i množství názvů, které časem posbíral. Nejdříve to byla osada Byzantion. Ano, ne náhodou známe pojem Byzantská říše. Potom římský císař Konstantin změnil jeho jméno na Konstantinopol. Rovnou se sem přestěhoval. Mnoho staletí byla právě odtud ovládána Východořímská říše. Rovněž asi znáte romanticky znějící označení Cařihrad, používaný před dnešním moderním jménem Istanbul.

Město je multikulturní, najdete zde představitele mnoha náboženství, i když samozřejmě islám převažuje. V Istanbulu potkáte lidi různých národností i životních stylů. Ti všichni zde žijí pohromadě v přátelském prostředí, snad i s velkou hrdostí. Proč? Protože velké turecké vlajky najdete takřka všude a nezdá se, že by je Turci vyvěšovali z donucení.

Čtrnáctimilionové město leží na dvou světadílech - centrum s většinou aglomerace na evropské části, zbytek na asijském kontinentu. Istanbul je neuvěřitelně velký rozlohou, kterou předčí i některé malé státy. Například je dvakrát větší, než Lucembursko. Vlastní centrum s dvoutisíciletou historií ale není velké. Nachází se zhruba na ploše 5 x 5 kilometrů. Najdete zde v podstatě všechny památky a zajímavosti, které opravdu stojí za to vidět.

Pokud plánujete návštěvu Istanbulu a máte možnost výběru ubytování, rozhodně je lepší zvolit hotel v centru města. Sami jsme byli v Istanbulu dvakrát. Poprvé jsme byli ubytováni kdesi na periférii města, podruhé přímo ve středu města. Právě druhou variantu mohu jenom doporučit. Umožní vám město nejen navštívit, ale také v něm žít - a to v případě Istanbulu stojí za to.

Náš hotel v centru ležel ve čtvrti Sarac Ishak. Kolem byla síť poměrně malých uliček a souvislá zástavba. S překvapením jsme zjistili, že v patrových činžácích jsou kromě bytů umístěny také dílny, kde se od rána do večera vyrábí boty a oblečení. Materiál i výrobky se distribuují ve velkých balících zabalených do plastové fólie. Najdete je všude v uličkách. Z důvodu úzkého průjezdu se výhradně dopravují na vysokých dvoukolkách směrem k hlavní ulici. Tam se nakládají na dodávky, které se pod svým nákladem mnohdy až ztrácejí. Jaký je v tom zmatku systém, se nám nepodařilo zjistit. Ale nade vší pochybnost zde je a musí dobře fungovat. I takové poznání denního života místních obyvatel je turistům, dojíždějícím do centra z okrajů města, utajeno.

Poloha hotelu byla ideální, v dosahu všech hlavních památek. Nezapomenutelný byl výhled z restaurace umístěné na vrchu budovy. Při jídle jste mohli sledovat desítky lodí na rejdě Marmarského moře.

Jaké zajímavosti nám Istanbul nabízí?

Mešita Sultána Ahmeda neboli Modrá mešita

Mešita Sultána Ahmeda neboli Modrá mešita se nalézá na plošině nad Marmarským mořem a začátkem Bosporu. 

Modrá mešita je největší mešitou v Istanbulu a snadno ji poznáte podle šesti minaretů. Právě k nim se pojí pověst. Šest minaretů měla ve své době pouze mešita v Mekce. Sultán však chtěl dát nádherné stavbě, která se stala novou dominantou města, stejný počet štíhlých věží. Když byla mešita dostavěna, došlo k rozepřím. Jak si mohl sultán dovolit postavit mešitu se šesti minarety stejně jako v Mekce! Vládce však byl obratný diplomat. Svoji troufalost vysvětlil tím, že se jedná o nedorozumění. Stavitelům údajně zadal postavit zlaté minarety (turecky "altin"). Ti mu prý špatně porozuměli a postavili jich šest (turecky "alti"). Aby usmířil rozhořčené reakce, poskytl prostředky k postavení sedmého minaretu u mešity v Mekce. Tak obratně vyřešil problém - a dosáhl svého.

Název Modrá mešita je odvozen od vnitřní výzdoby, kterou tvoří desítky tisíc keramických dlaždic s převažující modrou barvou. Ve výzdobě mešit totiž nenaleznete žádné obrazy nebo sochy - ale spousty nádherných ornamentů. Zaujme Vás obrovská plocha této mešity, umocněná poměrně nízko zavěšenými lustry a rozlehlým kobercem. Mohutná a vysoká kupole je podepřena čtveřicí masivních sloupů. Až je uvidíte, pochopíte, proč používám právě tento přídomek. Směrem k Mekce se nalézá zdobený Mihráb. Tímto směrem se modlí všichni muslimové.

Pokud jste nikdy v žádné mešitě nebyli, pamatujte, že je třeba se přiměřeně obléct. Kraťasy nad kolena nebo tílka s volnými rameny nejsou vhodným oděvem. Ženám doporučuji si vzít vlastní šátek, kterým si před vstupem zakryjí vlasy. Do mešity se nesmí chodit v botách. U vstupu do Modré mešity dostanete plastový sáček na to, abyste se zuli a svoji obuv nesli v ruce. Toto vše není netolerancí vůči turistům, ale projevem úcty k Alláhovi, Bohu, ve kterého muslimové věří. Respektujme to a hltejme nádheru, která je kolem nás.

Před jinými mešitami naleznete přihrádky na boty. Našinec sem odloží svoji obuv trochu s ostychem a s obavami, zda svá "pérka" ještě někdy uvidí. Časem si ale zvyknete, že boty najdete na svém místě. V muslimských zemích se prostě nekrade.

Hipodrom

Plocha bývalého Hipodromu se nalézá hned vedle Modré mešity. V dobách Římanů zde bylo velkolepé závodiště, kde se proháněly vozy tažené rychlými koňmi. Závody by se daly přirovnat k dnešní Formuli 1. Jezdilo se po oválu, jehož vnitřní dráhu vytyčovaly sloupy. Ty se dochovaly jako jediné až do dnešní doby. Okolní vysoké tribuny dávno podlehly zubu času - i shánčlivosti stavitelů okolních objektů, kteří využili jejich materiálu. Dnes se na místě tribun Hipodromu nalézá několik paláců.

Zmíněné sloupy mají vysokou historickou hodnotu. Jsou tři. Nejstarším je Konstantinův sloup na bývalé jihozápadní otočce. Je sestaven z kamenných bloků dovezených z Egypta. Byl postaven v roce 330 Konstantinem Velikým na oslavu povýšení Byzantionu na hlavní město říše.

Hadí sloup je vyroben z bronzu. Před staletími byl daleko vyšší a představoval 3 propletené hady s hlavami na vrcholu. Původně ho umístili před Apollónovým chrámem v řeckých Delfách. V roce 330 ho nechal císař Konstantin Veliký převézt do Konstantinopole na toto místo. Dnes bohužel můžeme obdivovat jen torzo původního krásného sloupu.

Theodosiův obelisk se nalézá u bývalé severovýchodní otočky. Jedná se o egyptský obelisk z doby faraóna Tutmose III, původně umístěný v Karnaku. Na toto místo ho nechal převézt císař Theodosius ve 4. století. Obelisk také není bohužel celý, spodní část chybí. Dnes je postaven na 4 bronzových podstavcích.

Hagia Sofia

Chrám Boží moudrosti je pro laiky jen "další z mešit". Tento pohled je ale chybný. Dovolím si tvrdit, že se jedná o jednu z nejvýznamnějších historických a sakrálních staveb světa. Odborníci ji dodnes obdivují. Až v současnosti dokáží odhalovat důmyslné konstrukční prvky a technologie, které umožnily tak odvážné stavbě přečkat mnoho století. Je totiž stará téměř patnáct set let! A to leží na seizmicky vysoce aktivním zlomu.

Dalším překvapením je, že stavba původně nebyla mešitou, ale křesťanským chrámem. Tato matka církevních staveb má tisíce kopií po celém světě. Nemusí se jednat jen o blízkou Modrou mešitu a desítky podobných staveb na dohled. Podíváte-li se na řecké kostelíky s modrými kopulemi, pražský chrám svatého Mikuláše na Malé Straně nebo třeba Baziliku svatého Petra v Římě, to vše jsou kopie Hagie Sofie.

Stavba má bohatou historii, po dobytí Konstantinopole Osmany se stala mešitou. Její křesťanská výzdoba byla tak nádherná, že ji muslimové nezničili, ale pouze překryli omítkou. Z tohoto důvodu ji dnes po částečném odkrytí můžeme opět obdivovat. Po první světové válce byla totiž moudře prohlášena za muzeum. Plní symbolickou funkci smíření náboženství. Jsou zde jak rozměrné kaligrafie, zobrazující Alláhovo jméno, tak fresky s Kristem, Pannou Marií nebo holubicí představující Ducha svatého.

Být v Istanbulu a nenavštívit Hagii Sofii by bylo hrubou chybou. Když vstoupíte do vnitřního kolosálního prostoru, uvědomte si, že budova vznikla 500 let před stavbou rotundy svatého Martina na Vyšehradě. Neuvěřitelné! Nezapomeňte vystoupat šikmými chodbami do horního patra na rozměrné ochozy, odkud mohutnost a krása stavby ještě více vynikne.

V červenci 2020  byla Hagia Sofia výnosem tureckého prezidenta opět přeměněna na mešitu. Vstup mimo dobu modliteb je od té doby sice zdarma, ale je třeba si před návštěvou ověřit rozpis modliteb, neboť během nich je chrám turistům nepřístupný.

Sulejmanova mešita

Třetí dominantou města je Sulejmanova mešita. Dobře ji poznáte podle dvojice vysokých a dvojice nižších štíhlých minaretů, které jsou umístěny mimo osy hlavní stavby (Modrá mešita má šest stejně vysokých minaretů, Hagia Sofia čtyři). 

Sulejmanova mešita postavena v 16. století Sulejmanem Nádherným - a je jak jinak, než nádherná. Zaujme Vás světlý interiér s červenobíle pruhovanými oblouky a mohutnými "sloními" sloupy, na nichž je položena rozměrná kupole. Ne náhodou vám konstrukce připomene chrám Hagia Sofia. Od Sulejmanovy mešity je nádherný výhled na Zlatý roh a čtvrť Galatea.

Nová mešita Yeni Camii

Pokud se budete toulat Istanbulem, určitě na Novou mešitu Yeni Camii narazíte. Má dva minarety a leží u vod Zlatého rohu, za nádražím, nedaleko Galatského mostu. Není tak velká, jako ty předchozí, ale určitě ji navštivte.

Palác Topkapi

Jedná se o proslulé sídlo sultánů, odkud vládli dlouhá století své říši. Jeho území chráněné vysokou zdí bylo nepřístupné obyčejným smrtelníkům. Nelze se divit divokým pověstem spojeným s tímto palácem. Byly vytvořeny bujnou fantazií prostého lidu, a často výrazně převyšovaly holou skutečnost.

Palác Topkapi leží na rozlehlém území, ale překvapí Vás, že sály jsou poměrně stísněné a stavby nízké. Zapomeňte na dominantnost Pražského hradu. Při pohledu z Bosporu Topkapi snadno přehlédnete. Z hlediska výzdoby ale očekávejte krásu a nádheru. Najdete zde krásné pavilonky, přijímací sál sultána, harém, prostory sloužící jako muzea, kde jsou umístěny různé předměty z dob sultánů. V sálech paláce jsou také vystaveny vzácné artefakty, které jsou předmětem úcty místních obyvatel. V Topkapi paláci se nalézala i pověstná zlatá klec - uzavřené obydlí pro sourozence potenciálních sultánů. Když starý sultán zemřel a jeho prvorozený nastoupil na trůn, tito "náhradníci" byli "decentně" uškrceni hedvábným šálem, aby pro nového panovníka nepředstavovali riziko. Pokud však prvorozený zemřel ještě před inaugurací, druhý v pořadí postoupil a sám byl tím, který nechal své sourozence při uvedení na trůn uškrtit. Jak se Vám líbí představa takového života? Není divu, že v paláci panovaly intriky, zejména mezi jednotlivými ženami - matkami v harému. Která by si přála, aby její syn byl uškrcen?

Při návštěvě Topkapi paláce nezapomeňte na to, že je odtud nejhezčí výhled na Zlatý roh i na Bospor. Poseďte zde na některé z vyhlídek. Na chvíli se zasněte a uvědomte si, že tudy kráčely dějiny. Zde se stýká Evropa s Asií, zde se nalézá Bospor - ta dálnice historie, kdy lidstvo neznalo ani letadla, ani kamiony.

Velký bazar

Nejsem příznivcem nakupování cetek v zahraničí. Ale nenavštívit Velký Bazar bych považoval za velkou chybu. Jedná se o rozsáhlý komplex krytých obchodních galerií, jehož počátky sahají do 15. století. Je až s podivem, jak stará je myšlenka dnešních obchodních center. Velký bazar se ve své podstatě neliší od dnešních Olympií, OC Chodov nebo třeba od Palladia. Pouze architektura je jiná.

Doporučuji se nechat vtáhnout do tohoto rozsáhlého bludiště a kochat se velkou směsicí zákazníků i turistů, obratnými prodavači, nezměrnou nabídkou všeho možného zboží. Plnost vjemu je dána pestrostí barev i vůní. Prostě bez návštěvy tohoto místa nelze říct "byl jsem v Istanbulu". Velký bazar se nalézá na spojnici mezi Modrou a Sulejmanovou mešitou.

Zlatý roh a Galatský most

Zlatý roh je úzkým zahnutým zálivem, který se zařezává do evropské části Istanbulu. Právě hradby na jeho břehu byly nejdůležitější v obraně byzantské říše před osmanskými nájezdníky. Ti nakonec město dobyli, když se jim podařilo přenést lodě do jeho vod a odtud zaútočit.

Přes Zlatý roh u jeho ústí do Bosporu se klene Galatský most. Je pojmenován podle čtvrti, která se nachází na druhém břehu. Tento most je velice svérázný. Klene se poměrně nízko nad hladinou, ale prostor pod částí oblouku je vyplněn různými kavárnami a restauracemi. Při návštěvě tohoto mostu vás zaujmou desítky rybářů, kteří mají nahozeny pruty do vody pod sebou. Neviděl jsem, že by některý z nich ulovil nějakou rybu. Ale asi tam "berou". Nebo se jedná o místní formu společenského života mužů?

V blízkosti Galatského mostu je Nová mešita a bazar s kořením. V jeho blízkosti se můžete dobře najíst. Přímo na břehu Zlatého rohu je několik lodí s kuchyněmi na palubě, z nichž se zákazníkům podávají na břeh právě připravené pochutiny.

Mnohokrát jsem slyšel vyprávění lidí, kteří přešli přes Galatský most. Chlubili se, že tak pěšky překonali vzdálenost z Asie a Evropy. Je to ale velký omyl. Ve skutečnosti byli stále v Evropě. Asijské břehy leží až za Bosporem a spojnici obou kontinentů tvoří mnohem mohutnější a delší mosty.

Plavba po Bosporu

Chcete-li poznat ducha tohoto města, určitě investujte své peníze do plavby po Bosporu. Rozhodně není nudná, ale plná překvapení a úchvatných pohledů. Nejkrásnějším je pohled na ostroh starého města s pěkně seřazenými mešitami - vlevo Hagia Sofia, kus za ní Modrá mešita a napravo velkolepá Sulejmanova mešita. 

Bospor se několikrát stáčí v obloucích a nabízí nové a nové pohledy. Například na empírový palác Dolmabahce, který se nachází hned na nábřeží průlivu. Od druhé poloviny 19. století byl novým sultánovým sídlem. Můžete také obdivovat mohutnost a výšku obou mostů, spojujících přes Bospor dva světadíly.

Samostatnou kapitolou na Bosporu jsou mohutná plavidla. Během plavby potkáte mnoho tankerů i nákladních lodí. Jsou mezi nimi překvapivě i ty s největším výtlakem - nad 150.000 BRT. Dopravují ruskou ropu z terminálů na východním pobřeží Černého moře do francouzských přístavů, odkud černá krev ekonomiky proudí do evropských ropovodů. Provoz velkých lodí je vždy jednosměrný, aby při silných proudech a omezeném prostoru nedošlo k nehodám. Část dne se pluje do Černého moře a část dne zase "dolů" do Marmarského moře. To ovšem neplatí pro desítky malých trajektů a výletních loděk, které se navzájem riskantně proplétají při svém shonu. Od zaoceánských velikánů se ale drží v uctivé vzdálenosti. Takový tanker nezastavíte na sto metrech. A jak by nehoda pro malé plavidlo dopadla, o tom nejsou žádné pochyby. 

Zajímavé jsou i pohledy na asijskou část města, kde leží paláce, pevnosti, kasárna a další zajímavé objekty.

Úctu vzbuzuje Savarona, jachta Mustafy Kemala Atatürka, kotvící u evropského břehu kousek za vysokým mostem. Tento první turecký prezident porazil Brity a Australany na Gallipoli. Potom učinil z Turecka moderní stát. I po osmdesáti letech je velmi uctívaný. S jeho jménem nebo vyobrazením se často setkáte nejen v Istanbulu, ale v celém Turecku.

Loď se otáčí zpět až na dohled od ústí Bosporu do Černého moře. Můžete tak říct, že jste během dvou hodin viděli nejen dva světadíly, ale i dvě moře.

Než přistanete s lodí zpět u Galatského mostu, nezapomeňte pohledem vyhledat Dívčí věž. Nalézá se u ústí průlivu do Marmarského moře na malém ostrůvku s majákem. Je jedním ze symbolů města. 

Dívčí věž je charakteristická malou kopulí s vysokým výrazným stožárem. Podle pověsti na ní žila Afroditina kněžka Héró, která každou noc rozsvěcela světlo, aby k ní mohl bezpečně doplout její milý Leandros. Zlá čarodějnice jí jedné noci světlo uhasila. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy se Leandros konečně blížil. Bez světelného signálu ztratil orientaci a utopil se. Zdrcená Héró se ze zármutku vrhla do moře. O pravdivosti báje můžeme pochybovat, ale i dnes Dívčí věž slouží k navigaci lodí plujících z Marmarského moře do Bosporu.

Vodojem Yerebatan Saray

V některých průvodcích tuto památku nenaleznete. Ale její návštěva také stojí za to. Jmenuje se Yerebatan Saray nebo také Basilica Cistern. 

Dostanete se k ní od západního rohu Hagie Sofie, když přejdete přes ulici s tramvajovými kolejemi. Sestoupíte do podzemí a užasnete. Pod moderním městem je rozsáhlý prostor. Klenby s masivními sloupy se táhnou desítky metrů daleko a máte možnost mezi nimi procházet po kovových lávkách. Možná si pomyslíte, jak je možné, že nad tímto prostorem může tepat ruch moderního města. Stavitelé asi odvedli dobrou práci. Vypadá to, jako by už v 6. století našeho letopočtu předpokládali, že nad zaklenutou podzemní stavbou budou jednou stát několikapatrové domy, jezdit autobusy, auta a tramvaje. Vodojem Yerebatan Saray není ve městě jediný. Svědčí o tom, jaká preventivní opatření museli Byzantinci dělat, aby přežili. Byli často obléhaní nájezdníky a zásoby vody byly nezbytností. Jednou na ně měli spadeno Osmané, jindy zase třeba i křižáci.

Opevnění

Při toulkách Istanbulem určitě narazíte na zbytky systému opevnění. Je třeba si uvědomit, že se ve své době jednalo o nejdokonalejší a nejúspěšnější fortifikační systém na světě. Odolal mnoha útokům a nájezdům. Dlouhé stovky let hájil pozici tohoto města ležícího na strategickém bodě setkání dvou kontinentů a důležité dopravní tepny - Bosporu. Kdo ovládal toto místo, měl nadvládu nad celou oblastí a přístupy z Asie do Evropy.

Opevnění můžeme vidět u nábřeží Marmarského moře - například pod Topkapi palácem. Nejzachovalejší části jsou však na západním okraji starého města. Doporučujeme se tam vydat autobusem v rámci některého z výletů, protože pěšky je to z centra přeci jenom daleko. Ale stojí to za to. Spatříte kameny, které doslova tvořily dějiny a dlouhá staletí hájily rozvoj evropské civilizace.

Určitě jsem nevystihl vše zajímavé, co lze v takovém městě jako je Istanbul spatřit. Stačí se v centru pustit ulicemi a objevovat atraktivní zákoutí, orientálně vypadající budovy, zajímavé mešity. Poznáte ale také život místních lidí, který je až nečekaně podobný tomu našemu evropskému, ale na druhou stranu zase odlišný. V ulicích tohoto města jsme se cítili bezpečně. I když jsme vypadali jako typičtí turisté, nesetkali jsme se ani s náznakem nepřátelství, neochoty nebo nevraživosti. Istanbul je přátelské město a jeho návštěvu můžeme jenom doporučit.

Užitečné informace:

Autor: Michal