Kréta, ostrov dávných Mínojců

Navštívíme-li řecký ostrov Kréta, dříve či později nám padne do oka zvláštní slovo Minoan. Provází nás takřka na každém kroku. Hotely, bary, taverny, dokonce i velká lodní společnost mají slovo Minoan ve svém názvu. Překladač nám moc nepomůže, a tak se pojďme podívat, co vlastně toto slovo znamená a proč je v krétských názvech tak oblíbené.

Píše se r. 1900 a britský archeolog Sir Arthur Evans provádí na Krétě v místě zvaném Knossos rozsáhlé vykopávky. Pod kopečkem, o kterém se vždycky "vědělo", že je "něčím" výjimečný, objeví pozůstatky obrovitého paláce. Budova je tak složitá, že Evansovi ihned vytane na mysli mýtický labyrint, ve kterém krétský král Mínos věznil děsivého Mínotaura, obludu s tělem člověka a s hlavou býka.

Evans má jasno: právě objevil onen mýtický labyrint a civilizaci, která jej postavila, pojmenuje po králi Mínoovi Mínojská kultura. Svým objevem je Evans velmi nadšený, takže nechá zcela volný průběh své fantazii. Sní o mocné civilizaci vedené králem Mínoem a na historická fakta příliš nehledí. Pustí se do rozsáhlé rekonstrukce objeveného paláce. Během pár let vytvoří takřka pohádkový svět jako vystřižený z dávných mýtů, nicméně stavební zásahy do pozůstatků paláce nejsou právě citlivé. Nemluvě o tom, že Evansův sen o Krétě vedené krutým králem Mínoem má se skutečnou historií jen málo společného.

Jak vědci později zjistí, na Krétě nevládl přísný král, ale mírumilovné ženy, nejspíš kněžky. Mínojská civilizace byla ryze matriarchální společností, která však dosáhla vyspělosti, o které se sousedním militantním "pánským klubům" mohlo jen zdát. Jak další výzkumy ukáží, Mínojci neměli kořeny ve starověkém Egyptě, ale v Evropě.

Za výjimečnou vyspělostí a úspěchem Mínojců stojí právě ona vláda žen. Neboť ženy, coby dárkyně života, mají přirozený odpor k vedení válek, krétské kněžky dosáhnou úspěchu jinými zbraněmi. Okolní svět si podmaní obchodem. Ani v Knossu, ani v jiných palácích na Krétě nenajdeme pozůstatky hradeb či válečného vybavení. Mínojci vedení ženami bojovat nepotřebují. Bronzové sekery nalezené v palácích používají jen k náboženským obřadům.

Místo, aby ztráceli čas válčením, Mínojci vybudují silné obchodní loďstvo a čile obchodují s celým Středomořím. Za utržené prostředky postaví bohaté paláce, které si vybaví takovou vymožeností, jakou jsou tekoucí voda nebo splachovací toaleta. Samozřejmostí paláců i obyčejných domů je pohodlné vybavení zahrnující vyřezávaný nábytek a krásnou keramiku. Stěny budov zdobí nádherné fresky, jež zobrazují veselý svět, v němž Mínojci žijí svůj úspěšný sen.

Dámy se oblékají do složitě vypracovaných oděvů. Vlasy si češou do komplikovaných účesů. V módě jsou drahé šperky, výrazné líčení a vypasované kabátky, které však velmi často ponechávají dámám odhalená ňadra. Chodbami paláců šustí nabírané sukně a klapou střevíčky na podpadcích. Ne nadarmo německý spisovatel Joachim Fernau o tisíce let později nazve Mínojskou kulturu rokokem starověku.

Možná vás napadne, jak se oblékají chlapi: inu, těm musí stačit mnohem jednodušší oděv, který je v případě vyššího společenského postavení doplněn čelenkou s péry. Žádná z nalezených fresek nezobrazuje pány, natož dámy ve zbroji. 

Oblíbenou kratochvílí žen i mužů jsou býčí zápasy, ovšem poněkud jiné, než jaké známe ze Španělska. Býka není třeba zabít, ale zvládnout salto přes býčí hřbet. Na freskách jsou ženy zobrazovány s bílou pletí, muži s červenohnědou. Takže, jak vidíme na fresce z Knossu, dámy se v aréně rozhodně neztratily.

Ale Mínojci se věnují i jiným sportům. Roztomilá freska boxujících dětí z města Akrotiri na ostrově Théra (dnešní Santorini) patří k nejpůvabnějším mínojským artefaktům.

Zkrátka, život na Krétě a přilehlých ostrovech je příjemný a nic nenasvědčuje tomu, že by něco mělo být jinak. Rozkvět trvá zhruba od r. 2000 do r. 1450 př. Kr. Pak ale přijde katastrofa nevídaných rozměrů. Výbuch supervulkánu na sto kilometrů vzdáleném ostrově Théra doslova přes noc smete Mínojskou kulturu z povrchu země a dá vzniknout mýtu o ztracené Atlantidě.

Mínojci se ještě pokusí "postavit na nohy", ale vulkanická zima spojená s neúrodou a hladomorem následovaná vpádem Mykénských válečníků veškeré naděje na obnovu pohřbí. Příliš dlouho Mykéňané závistivě šilhali po bohaté Krétě, než aby si nechali lákavou kořist uniknout. Nic nejsou platné modlitby k bohům, natož zoufalé lidské oběti, ke kterým se Mínojci uchýlí. A i když Mykéňané řadu prvků jejich kultury převezmou, barevný "rokokový" svět mínojské Kréty navždy zaniká. Paláce se rozpadnou, život v jejich komnatách utichá. Zůstanou jen vzpomínky a barvité mýty, které si však bojovní Mykéňané přizpůsobí k obrazu svému. Vznikne příběh o krutém králi Mínoovi a hrdinovi z Athén Théseovi, který za pomoci princezny Ariadny sprovodí ze světa Mínoova mazlíčka Mínotaura.

Později jsou kromě Knossu na Krétě odkryty ještě další paláce a místa spojená s Mínojskou kulturou. Dnes můžeme obdivovat nejen barevný palác Knossos, ale také citlivěji provedené vykopávky paláců v Malii a v Kato Zakros na severním a východním pobřeží Kréty, nebo ve Festu na jihu. Až na nejnutnější úpravy, jsou paláce ponechány ve stavu, v jakém byly odhaleny.

Pro každý z paláců je typický jeden artefakt, který zde byl nalezen: pro Knossos ryton (obřadní nádoba) ve tvaru býčí hlavy, pro Malii přívěsek s včelami z ryzího zlata, pro Kato Zakros křišťálový pohár rozbitý na kusy a znovu složený dohromady, a pro Festos tajemný disk s nápisy v jazyce, který dodnes nikdo nerozluštil. Všechny tyto krásné předměty si můžeme prohlédnout v Archeologickém muzeu v Heraklionu, hlavním městě Kréty.

A obdivovat zde můžeme i krásné fresky, ačkoli originály těch nejkrásnějších byly převezeny z Kréty a z Akrotiri do Athén.

Nejpůsobivějším z paláců je samozřejmě Knossos. Naopak nejsmutnějším místem je Palaikastro na severovýchodě Kréty: právě zde archeologové objevili pozůstatky svatyně se stopami po lidských obětech, jimiž se zoufalí Mínojci marně snažili usmířit rozhněvané bohy.

Vydáme-li se na sto kilometrů vzdálený ostrov Santorini, můžeme si prohlédnout mínojské město Akrotiri na jižním okraji ostrova. Někdy bývá nazýváno Řecké Pompeje, neboť stejně jako proslulé římské město, také Akrotiri bylo zasypáno sopečným popelem. Někteří vědci se domnívají, že Mínojská kultura tak rychle zanikla právě proto, že její centrum nebylo na Krétě, ale právě na ostrově Santorini, který však erupce supervulkánu během jediného dne rozmetala na kusy.

Palác Knossos je srdcem i duší Kréty. Jeho návštěva je povinností pro každého, kdo na Krétu zavítá. Podle archeologů však byl Knossos spíše uzavřeným a promyšleně koncipovaným městem, než pouhým palácem. V době své největší slávy mohl mít až 100 tis. obyvatel. Ať už si o "betonové" rekonstrukci provedené Arthurem Evansem myslíme cokoli, právě v Knossu pochopíme, proč jsou Kréťané na dávnou minulost svého ostrova moc hrdí a proč se v místních názvech tak často vyskytuje tajemné slovo Minoan.

Užitečné informace Kréta:

Užitečné informace Santorini:

Autor: Eva