Miláno, procházka mezi věžemi katedrály

Severoitalské Miláno je známé jako město módy a oslnivého luxusu. Sídlí zde mnoho exkluzivních značek, jakými jsou Prada, Armani nebo Versace. Avšak největším klenotem Milána nejsou drahé butiky nebo okázalé nákupní pasáže. Opravdovým pokladem města je Metropolitní katedrála Narození Panny Marie nebo také Milánský dóm.

Milánská katedrála je třetí největší katedrálou na světě a druhou největší v Evropě, větší už je jen bazilika svatého Petra ve Vatikánu. Její stavba trvala takřka šest set let. Vystřídaly se na ní tisíce řemeslníků, sedmdesát osm architektů a inženýrů z celé Evropy. Zdobí ji čtyři tisíce soch a chrličů. Její hlavní loď má nejvyšší gotickou klenbu na světě vysokou čtyřicet pět metrů; vyšší měla být jen nikdy nedokončená katedrála ve francouzském Beauvais. Nad střechou Milánského dómu se tyčí sto třicet věží, přičemž nejvyšší z nich sahá do výšky sto osm a půl metru a zdobí ji zlatá socha Panny Marie.

Ale všechna tato "nej" nejsou vším, co Milánská katedrála nabízí. Má "v rukávu" ještě jeden zcela jedinečný trumf. Je jedinou gotickou katedrálou na světě, po jejíž střeše se můžete projít a prohlédnout si zblízka kamennou krásu dotýkající se samotných nebes.

Na střechu katedrály vedou dvě cesty: levnější po úzkém schodišti klikatícím se útrobami chrámu. Dražší, zato rychlejší a pohodlnější, výtahem. Vstupenky doporučuji zarezervovat předem on-line. Vyhneme se tak nepříjemným frontám u pokladen. Také je fajn si ověřit předpověď počasí. Miláno má poměrně deštivé podnebí a je škoda nechat si tak výjimečný zážitek pokazit deštěm.

Vstup do výtahu je z ulice v jihovýchodním rohu katedrály. V kabině nás je jen pár, proto když nahoře vystoupíme z výtahu, máme střechu katedrály prakticky jen pro sebe.

Před očima se nám otevře úchvatný výhled. Jako bychom se během vteřiny ocitli v jiném, pohádkovém světě. Kolem nás se tyčí stovky věží a věžiček zdobených kamennými krajkami, nad hlavou se nám klenou lomené oblouky vnějšího opěrného systému, který drží celou katedrálu pohromadě. Tváře roztlemených chrličů sedících na okapech máme na dosah ruky. Ze špičatých věží shlíží na město nehybné tváře soch.

Místy jdeme přímo po střeše, místy po visutých schodištích, která stoupají stále výš, neboť ještě pořád nejsme na vrcholu. Lávky, terasy a galerie jsou umně zakomponovány do složité stavební struktury katedrály. Ale nenechme se mýlit. Na čistou středověkou gotiku se nedíváme.

Milánský dóm se stejně, jako většina gotických katedrál, stavěl stovky let. Stavba začala v r. 1386 a fakticky skončila až 6. ledna 1965. Na samém počátku stavby byla zřízena tzv. Fabbrica del Duomo. V podstatě šlo o stavební firmu s třemi sty zaměstnanci, kteří měli stavbu katedrály na starosti. Tato instituce fungovala nejen po celou dobu stavby katedrály, ale o její provoz a údržbu se stará dodnes.

Současnou romantickou podobu se stovkami věží získal chrám až v 19. století. V r. 1805 měl být v dosud nedokončené katedrále korunován italským králem Napoleon Bonaparte, pročež vydal příkaz chrám dokončit. Naléhavost příkazu podpořil slibem dostavbu financovat. Slib sice nikdy nesplnil, přesto byla během pouhých sedmi let dokončena fasáda a střecha. V následujících letech byly dostavěny chybějící oblouky a barevné okenní vitráže. Na výraz vděčnosti, byla na jednu z věží katedrály umístěna Napoleonova socha. Ale fakt, že nehledíme na středověkou gotiku, nýbrž na romantickou neogotiku 19. století, Milánské katedrále na kráse nic neubírá. Naopak, vše je jemné a až pohádkově krásné.

Zhruba v polovině prohlídkové trasy se k nám připojí návštěvníci, kteří zvolili cestu po schodech. Na první pohled je zřejmé, že mnozí "nechali plíce na schodech". A my už ani na okamžik nelitujeme pár euro navíc za cestu výtahem: prohlídkový okruh je o polovinu delší a ušetřili jsme si infarktový výstup. Ale jestli si přece jen říkáte, že klaustrofobní schodiště je ten správný adrenalin, a člověk má zkusit všechno, pak vězte, že i když pojedete nahoru výtahem, stejně si schodů užijete víc, než dost. Dolů totiž už všichni musí po svých.

Prohlídková trasa se vine po severní straně katedrály. Nejúžasnější je pohled do závratné hloubky na monumentální portál luxusní nákupní galerie Viktora Emanuela. Když jsme před výstupem na střechu dómu procházeli náměstím, připadal nám portál galerie nabubřele okázalý. Nyní je v hloubce pod námi a s výškou katedrály se nemůže měřit. Přesto je výhled na oblouk galerie a rozlehlé náměstí před dómem velmi působivý.

Zdoláme posledních pár schodů a staneme na samém vrcholu. Výš už to nejde. Nad námi se tyčí už jen nejvyšší věž, nazývaná Madonnina, se sochou Panny Marie vyrobenou z pozlacené mědi.

Na sestup dolů se stojí dlouhá fronta. Klikatým schodištěm se sestupuje pomalu "husím pochodem". Schodiště nás svede do severní boční lodi katedrály. Čeká nás ještě prohlídka jejího impozantního interiéru.

Milánský dóm je pětilodní bazilikou ve tvaru latinského kříže. Hlavní loď je dlouhá sto padesát sedm metrů, příčná loď, tzv. transept, měří sto osm a půl metru. Chrám má kapacitu až čtyřicet tisíc lidí. Nebetyčnou klenbu jeho stropu podpírá čtyřicet sloupů. Klenba je vybudována z cihel pokrytých mramorem. Stejně, jako jiné katedrály v Itálii, také Milánský dóm je doslova pokladnicí umění. V chrámu je také uložen údajný hřeb z Kristova kříže.

Podlahu katedrály zdobí barevné mozaiky. Opravdu nádherná jsou obrovitá vitrážová okna. Největší jsou v apsidě a měří úctyhodných dvacet celých sedm krát osm a půl metru. Zobrazují biblické výjevy. Pečlivá prohlídka a studium jen jednoho z nich by nám zabraly několik hodin. U hlavního vchodu do katedrály jsou stále funkční sluneční hodiny, podle kterých se po celá staletí řídil čas ve městě.

Přístupné je i podzemí katedrály, ve kterém byly odkryty pozůstatky starých antických chrámů a původního raně křesťanského kostela svaté Tekly z r. 355. Prohlédneme si také pozůstatky osmiboké křtitelnice San Giovanni alle Fonti, nazývané Battistero Paleocristiano. Křesťanství má v Miláně dlouhou tradici. Vždyť právě Miláno je městem, ve kterém r. 313 vydal římský císař Konstantin proslulý edikt, jímž vyhlásil náboženskou toleranci a zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími, čímž mu otevřel cestu k budoucímu úspěchu.

V kryptě pod katedrálou je hrob svatého Karla Boromejského, milánského arcibiskupa a kardinála. Kromě mnoha záslužných, ale i kontroverzních činů, se významně podílel na potlačení morové epidemie sužující Miláno mezi r. 1576 až 1578. Karel Boromejský nařídil velmi přísná a na svoji dobu opravdu moderní hygienická opatření. Dokonce rozprodal veškerý svůj majetek, aby získal prostředky na zajištění potřeb strádajících obyvatel města. Když v r. 1584 zemřel, byl s velkolepými poctami pohřben v kryptě katedrály. Svatořečen byl již v r. 1610 papežem Pavlem V.

Návštěva milánské katedrály je nevšedním zážitkem, který nás na pár hodin přenese od pozemských starostí až do nebeských výšin. Je úžasnou stavbou, jejíž prohlídku si při návštěvě Milána rozhodně nesmíme nechat ujít.

Užitečné informace:
Poloha: Itálie, Miláno, Piazza del Duomo
Měna: Euro
Doprava: letadlem Praha - Milano (cena letenky od 3.500 Kč / osoba)
Otvírací doba: 9.00 – 19.00 hod.
Vstupné: rezervace on-line na https://ticket.duomomilano.it/en/
Služby pro turisty: prodejna suvenýrů, toalety

Autor: Eva