Starověká Olympia, nejposvátnější místo antického Řecka i kolébka sportovního byznysu

Na západě poloostrova Peloponés, v kraji Elida leží místo, které bylo v antickém Řecku nad jiné důležité. Právě zde spatřil světlo světa sportovní byznys, jehož odkaz dodnes ovlivňuje náš moderní svět. Oním místem je posvátný okrsek Olympia, místo vzniku olympijských her.

Olympia leží u soutoku dvou řek, Alfeios a Kladeos. Krajina je zde zelenější, než v jiných koutech Řecka, a vzrostlé stromy poskytují příjemný stín. Místo bylo osídleno již od Mykénských dob, ale na významu nabylo až s příchodem Dórů. Ti jej prohlásili za posvátný okrsek vládce bohů Dia a pojmenovali jej po hoře Olymp, na které Zeus sídlil, Olympia. Hry, které se zde poprvé konaly r. 776 př. Kr., nebyly zpočátku ničím jiným, než náboženskou slavností na počest Dia. Sportovním byznysem, kolem kterého se - stejně jako dnes - točily nemalé peníze i emoce, se staly až později.

Právě olympijské hry z r. 776 př. Kr. jsou považovány za první skutečně historicky doloženou událost v řeckých dějinách. Co se událo předtím, jsou mýty a fantazie. Na rozdíl od božského Achillea či lstivého Odyssea, jejichž existence je nejistá, jméno vítěze prvních olympijských her je jisté. Byl jím chlap jménem Koroivos, jenž pracoval jako kuchař v nedaleké Elidě. Zvítězil ve sprintu, což byla jediná disciplína, ve které se na první olympiádě soutěžilo. Vítězové olympiád se v antickém Řecku těšili obrovské úctě. Odměnou za vítězství jim sice nebyly zlaté medaile, avšak po návratu do rodného města žili až do smrti na "státní" útraty a v Olympii jim vztyčili sochu.

Časem ke sprintu přibyly další disciplíny a vznikl pětiboj (pentathlon) zahrnující navíc hod diskem, hod oštěpem, skok do dálky a zápas. Později byly hry rozšířeny o závody čtyřspřeží a závody na koních, běh těžkooděnců a pankration. Nejdrsnější disciplínou byl právě pankration, kombinace prostého a pěstního zápasu. Povoleno bylo vše, kromě dloubání očí a ran do rozkroku. Naopak škrcení, krvavá zranění a zlomeniny patřily ke koloritu této roztomilé disciplíny. Ve 4. stol. př. Kr. ke sportovním kláním ještě přibily spíše zábavné soutěže trubačů a hlasatelů a také závody mezků.

Olympijské hry se konaly jednou za 4 roky, měsíc po letním slunovratu. Napřed trvaly jen 1 den, pak se jejich rozsah rozšířil na dní 5. Vlastním hrám předcházela měsíc trvající kvalifikace. Účast na hlavních hrách byla určena jen nejlepším. Na hry se do Olympie sjížděli lidé z celého Řecka. V době konání her bylo zakázáno vést války. Zákaz jen jednou r. 420 př. Kr. porušila Sparta, jinak jej všechny řecké státy striktně dodržovaly. Až do r. 146 př. Kr., kdy Řecko dobyla Římská říše, se směli her zúčastňovat pouze Řekové. A také soutěžili pouze muži. Ženy se nesměly her účastnit ani jako divačky, neboť chlapi - alespoň zpočátku - soutěžili zcela nazí.

Jak rostl význam her, rozrůstal se a krásněl také areál v Olympii. Ovšem ruku v ruce s oslavou krásy nešla v Olympii změkčilost, ale naopak tvrdost, kterou by současní sportovci jen těžko snášeli. Rozhodně neplatilo dnes tolik oblíbené "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se". Vítěz byl jen jeden, na druhá či třetí místa se nehrálo. Řeči typu "naši vybojovali krásné čtrnácté místo, ale dali do toho srdíčko" se nevedly. Zatímco vítěz byl oslavován (takřka zbožštěn), poražení tonuli v hanbě. Opovržení se dostalo i těm, kdo zkusili podvádět.

Díky rostoucí popularitě her se původní klání místních amatérů změnilo v závody tvrdě trénovaných profesionálů z celého Řecka. S vítězstvím se pojila nejen obrovská prestiž a doživotní výhody, ale také nemalé peníze, které se kolem celého olympijského byznysu točily. A tak se i zde časem potýkali nejen s úplatky a nejrůznějšími zákeřnostmi, ale hlavně s nefalšovaným dopingem.

Antičtí trenéři a "sportovní lékaři" moc dobře věděli, že existují nejrůznější látky, které dokáží atlety rozhýbat na maximum či snížit práh bolesti natolik, že si závodník zlomené nohy všiml až v okamžiku, když začal drhnout kostí o zem. Samozřejmě, stejně jako dnes, byl doping v Olympii přísně zakázaný. Přistižený podvodník (ať už dopoval, nebo uplácel) byl nejen vyloučen ze soutěže, ale navíc mu byla v aleji hanby vztyčena socha, na kterou mohl každý plivat dle libosti. O doživotním opovržení nemluvě. Jsou známy případy, kdy si dotyčný raději sám vzal život, než aby veřejnou potupu snášel.

Nicméně s příchodem Římanů se morálka uvolnila. Například nebylo žádným tajemstvím, že císař Nero nejen, že za sebe nechal závodit jiné, ale ještě si vítězství předplatil. Což mu nijak nebránilo se jím veřejně pyšnit. Postupem času význam her i Olympie upadal. Vše zpečetil - tak jako většinu věcí v antickém světě - nástup křesťanství. Císař Theodosius I. pohanské hry r. 394 zakázal. Později, r. 426 byl nádherný areál na příkaz císaře Theodosia II. rozbořen. Nakonec trosky chrámů a stadionu pohřbilo bahno při několika povodních, které posvátnou Olympii postihly, a dílo zkázy dokonalo zemětřesení. Někteří vědci se domnívají, že Olympii navíc zasáhla obrovská vlna tsunami. K moři je to sice vzdušnou čarou 15 km, ale místy až 8 metrů vysoká vrstva písku a bahna, která areál zavalila, napovídá, že by teorie o tsunami tak úplně zcestná být nemusela.

Přesto dnes patří Olympia k jedné z nejkrásnějších antických lokalit v Řecku. Vděčí za to nejen zelenému okolí a vzrostlým stromům, ale hlavně systematické práci německých archeologů. První vykopávky zde sice r. 1829 zahájili Francouzi, ale ti odkryli jen část Diova chrámu. Pár artefaktů odvezli do muzea v pařížském Louvre, a pak lokalitu opustili. V r. 1875 se do práce s důkladností sobě vlastní pustili Němci, kteří na obnově Olympie pečlivě pracují dodnes. Bohužel, právě Němci se dopustili jednoho z největších archeologických podvodů všech dob.

V r. 1936 pořádalo nacistické Německo letní olympijské hry v Berlíně. Jako na zavolanou němečtí archeologové objevili v Olympii bronzová zrcadla, s jejichž pomocí se měl zapalovat starořecký olympijský oheň. Podvod byl tak dokonalý, že k jeho odhalení došlo až mnohem později. Mezitím se zapalování ohně stalo nezbytnou součástí zahajovacího ceremoniálu moderních olympijských her. Fakt, že jde o nacistický výmysl a v antické Olympii se žádný oheň nezapaloval, nikoho "nepálí".

Ale vraťme se zpět do Olympie. Čeká nás procházka fascinujícím areálem plným nádherných antických památek. Zakončíme ji v místním Archeologickém muzeu, kde si prohlédneme jeden opravdu výjimečný exponát.

Jako první nás po vstupu do areálu upoutá částečně rekonstruovaná Palaestra. Vybudována byla ve 3. stol. př. Kr. Kolonáda dórských sloupů lemuje otevřené čtvercové prostranství, které sloužilo k tréninku skoku, zápasů a pěstních soubojů. Z původních 72 sloupů jich bylo německými archeology rekonstruováno 32.

Vedle Palaestry je Gymnasion. Nezaměňujme jej však se střední školou. Gymnasion byla velká tělocvična, kde probíhaly tréninky atletů. Oproti ostatním objektům v Olympii, je Gymnasion relativně mladou stavbou. Pochází z 2. století př. Kr. Předtím atleti trénovali pod širým nebem. Z původní velké budovy se zachovalo jen málo. Celé západní křídlo již ve starověku smetla rozvodněná řeka Kladeos, zatímco severní část dosud nebyla odkryta.

Naproti Palaestře leží ruiny Héřina chrámu z r. 600 př. Kr. Také on byl postaven v dórském slohu a byl jednou z nejstarších staveb v Olympii. Mnohokrát byl opravován, přestavován a rekonstruován, avšak do dnešních dnů se z něj zachovaly jen obvodové zdi základů a 3 sloupy vstupního průčelí.

Cestou k Héřinu chrámu nás zaujme Philippeion, jediná kruhová stavba v Olympii. Za nepřehlédnutelnost vděčí rekonstrukci z r. 2004, kdy byla část jeho sloupů znovu vztyčena. Philippieion nechal postavit makedonský král Filip II. Makedonský, otec Alexandra Velikého, jako projev díků za vítězství nad Řeky r. 338 př. Kr. u Chaironeie. V porovnání s mohutnými dórskými chrámy byl Philippieion, vybudovaný v kombinaci iónského a korintského slohu, nadmíru lehkou a elegantní stavbou. Zdoben byl sochami makedonské královské rodiny, z nichž se bohužel nezachovala ani jedna.

Největší dominantou posvátného okrsku v Olympii byl Chrám Dia Olympského. Gigantická, 20 metrů vysoká stavba v dórském stylu, jež byla největším chrámem na Peloponésu a nezadala si ani s athénským Parthenonem. Chrám o půdorysu 28 x 68 metrů byl postaven mezi lety 470 - 456 př. Kr. Mimochodem Parthenon byl jen o 1,5 metrů delší a o 2,8 metru širší.

V cele (hlavní lodi) olympijského chrámu byla vztyčena 13 metrů vysoká Diova socha, dílo sochaře Feidia. Umělce, který se postaral o sochařskou výzdobu Parthenonu. Zbytky Feidiovy dílny leží přímo naproti Diovu chrámu.

Diova socha byla tak nádherná a majestátní, že se právem zařadila mezi sedm divů antického světa. Dílnu slavného sochaře najdeme přímo naproti rozvalinám Diova chrámu. Další zajímavostí chrámu je materiál, ze kterého byl postaven. Jedná se o tzv. lasturnatý vápenec tvořený slepenými schránkami pravěkých korýšů.

Čím byl chrám velkolepější ve starověku, tím je na něj žalostnější pohled dnes. Z obrovité budovy zbyly jen obvodové zdi základů a jeden znovu vztyčený sloup. O kus dál se v trávě válejí trosky mohutných sloupů. Kdysi se zvedaly do úctyhodné výšky 10,5 metru. Možná vás napadne, kam zmizela Diova impozantní socha. Po zrušení her byla převezena do Konstantinopole, kde ji r. 475 zničil požár. Samotný chrám napřed r. 426 přikázal vypálit císař Theodosius II., avšak pouhý oheň na zkázu výjimečné budovy nestačil. Tu dokonalo až v letech 551 a 552 zemětřesení.

Součástí areálu v Olympii je mnoho dalších pozoruhodných staveb. Například Bouleuterion, kde zasedala rada dohlížející na chod her a kde atleti skládali slib. Nebo Leonidaion, jenž můžeme klidně označit za luxusní hotel. Významným návštěvníkům her poskytoval nejen pohodlné ubytování, ale také vymoženost v podobě venkovního bazénu ve tvaru čtyřlístku. Cestou ke stadionu mineme pokladnice, do kterých se ukládaly votivní dary věnované Olympii řeckými městskými státy. Podobně jako v Delfách, také zde pokladnice připomínají malé chrámy. A pak už staneme před bránou proslulého olympijského stadionu.

Původní stadion byl v Olympii vybudován v polovině 6. století př. Kr. a umístěn byl v posvátném okrsku. V polovině 4. století př. Kr. však již jeho kapacita nestačila, a tak byl vybudován stadion nový. Z prostorových důvodů byl však přemístěn za hranice posvátného okrsku.

Závodní dráha je dlouhá 212,5 metru a široká 30 - 34 metrů. Hlediště pojmulo zhruba 40 až 45 tisíc diváků. Samozřejmostí byl promyšlený odvodňovací systém s odtokovým kanálem po celém obvodu stadionu a nádržemi zachytávajícími dešťovou vodu. Vstup pro sportovce tvořila 32 metrů dlouhá chodba zastřešená kamennou klenbou, ze které se dodnes zachoval jediný oblouk. Navzdory impozantním rozměrům byl stadion pojat prostým způsobem a rozhodně jej nemůžeme porovnávat s pozdějšími arénami antického Říma. Nové slávy se stadion dočkal v r. 2004, kdy na něm probíhaly střelecké soutěže letních olympijských her.

V době své největší slávy byla Olympia velmi bohatým místem, čemuž odpovídala nejen velkolepost budov, ale také jejich sochařská výzdoba. Naštěstí, ne všechny sochy postihl stejný osud, jako sochu Dia Olympského. Dnes mramorové skvosty - a mnoho dalších vzácných předmětů - opatruje Archeologické muzeum v Olympii. Jedním z nejhezčích jsou Praxitelovo sousoší Herma s malým Dionýsem nebo socha bohyně vítězství Niké, která stávala před Diovým chrámem.

Mezi krásnými a zajímavými exponáty se nachází předmět nad jiné významný: bronzová přilba řeckého vojevůdce Miltiada. Muže, který r. 490 př. Kr. v bitvě u Marathonu s deseti tisíci Athéňany porazil trojnásobně silnější perské vojsko. Přilbu do Olympie po vítězné bitvě přinesl osobně Miltiades jako výraz vděčnosti Diovi. Právě v Diově chrámu byla uložena a v jeho ruinách se také našla. Na přilbě je vyryto Miltiadovo jméno. Nejspíš si ji podepsal sám velký vojevůdce. Navíc se podle vědců jedná o přilbu, ve které Miltiades bojoval u Marathonu, což z ní činí předmět nevyčíslitelné hodnoty. A také je hmatatelným důkazem, že lidé, o nichž jsme slýchali v hodinách dějepisu, skutečně existovali a kromě tvorby dějin měli i docela běžné starosti. Například, aby jim někdo nesebral přilbu, pročež ji bylo třeba pečlivě podepsat. 

Procházka areálem starověké Olympie je krásným zážitkem. Při dovolené na Peloponésu či na ostrově Zakynthos, z něhož je možné podniknout jednodenní výlet, ji určitě nezapomeňte navštívit. Budete okouzleni úžasným místem, jehož sportovní odkaz nás provází dodnes.

Užitečné informace:

Poloha: Řecko, západní Peloponés
Měna: Euro
Doprava: autem, rychlostní silnice E55 z Patrasu směr Pyrgos, dále po silnici E074 směr Ancient Olympia
Lodní výlet ze Zakynthu: jednodušší než organizovat výlet po vlastní ose je využít nabídky cestovních kanceláří; cena cca 62 €, děti zaplatí o 20 € méně
Vstupné: 12 €/dospělá osoba, vstupenka platí do areálu starověké Olympie, do Archeologického muzea, Muzea historie starověkých Olympijských her a do Muzea historie vykopávek v Olympii
Otvírací doba: v letní sezónně denně od 8.00 do 20.00 hod.
Služby pro turisty: toalety, občerstvení, prodej suvenýrů, parkoviště

Autor: Eva