Thessaloniki, elegantní metropole severního Řecka

Thassaloniki, česky Soluň, je druhým největším městem Řecka. Její historie se začala psát r. 312 př. Kr. Město na břehu Thermského zálivu založil makedonský král Kassandros I. a pojmenoval ho po své manželce Thessalonice, která byla sestrou Alexandra Velikého. Od samého počátku šlo o významné přístavní město, které dokonce mělo svůj vlastní parlament. Za císaře Galeria byla Thessaloniki v letech 293 - 311 hlavním městem Východořímské říše.

V r. 1917 město srovnal se zemí obrovský požár. Obnovy se chopili francouzští architekti, a tak je dnes Thessaloniki elegantním městem s širokými třídami, krásnými budovami, velkými náměstími a mnoha kavárnami. Při obnově města se však nezapomnělo ani na rekonstrukci poničených památek. A tak i když je Thessaloniki moderním městem, které doslova povstalo z vlastního popela, právě zde nejvíc pocítíme slávu všech dávno zaniklých říší, které utvářely jeho historii - Římské, Byzantské i Osmanské. Antické a středověké památky se zcela přirozeně prolínají s moderním městem, jemuž dělají romantickou kulisu. Díky francouzské eleganci spojené s dávnou historií má Thessaloniki jedinečný šarm, jaký žádné jiné město v Řecku nemá.

Bílá věž

Plateía Leukou Pyrgou (White Tower Square), otevřeno denně 8.00 - 20.00 hod., vstupné: 6 - 8 € (záleží na ročním období)

Procházku po Thessaloniki můžeme začít na přístavní promenádě u Bílé věže. Postavili ji Benátčané a je pozůstatkem původního 8 kilometrů dlouhého městského opevnění. Po dobytí Thessaloniki v r. 1430 ji Turci používali jako vězení a místo masových poprav. Tenkrát se jí říkalo Krvavá věž. V r. 1912 po osvobození Řecka od turecké nadvlády byla natřena bílou barvou a stala se symbolem svobody. Ve věži je umístěno muzeum s expozicí věnovanou historii města. Na vrchol Bílé věže musíme vyšlapat pěšky, ale panoramatický výhled na město s přístavem nám je bohatou odměnou.

Rušná přístavní promenáda je plná kaváren, a je tak skvělým místem k posezení, než se vydáme za dalšími zajímavostmi Thessaloniki.

Galeriův palác

Plateía Navarinou, otevřeno úterý a středa 8.00 - 15.00 hod., vstup zdarma

Od Bílé věže ulicemi Pavlou Mela, Nikiforou Foka a Dimitrious Gounaris dojdeme k paláci římského císaře Galeria. Byl jedním z tetrarchů, kteří se r. 308 na konferenci v Carnuntu domluvili na rozdělení moci v Římské říši. Galerius vybral Thessaloniki za hlavní město Východořímské říše. Není bez zajímavosti, že tento pán vydal r. 310 toleranční edikt, kterým umožnil křesťanům svobodně vyznávat víru o tři roky dříve, než tak učinil mnohem známějším ediktem milánským císař Konstantin Veliký. V Thessaloniki Galerius pobýval na přelomu třetího a čtvrtého století a nechal si zde vybudovat palác.

Krásně rekonstruované pozůstatky jsou sice volně přístupné, ale jen v úterý a ve středu. Mrzet nás to nemusí. Skvělý výhled je do palácového komplexu ležícího pod úrovní dnešního města z přilehlých ulic, dokonce i ze zahrádek některých kaváren. Galeriův komplex byl poměrně rozsáhlý a kromě samotného paláce zahrnoval i další stavby.

Galeriův oblouk

ulice Egnatía, 300 metrů SV od Galeriova paláce, přístup volný

Součástí Galeriova paláce byl monumentální vítězný oblouk. Dovede nás k němu ulice Dimitrios Gounaris. Z brány s osmi pilíři zbylo dnes jen torzo. Přesto dvanáct a půl metru vysoký oblouk stále budí respekt. Vztyčen byl na oslavu Galeriova vítězství nad Perskou říší. Oblouk se klenul nad důležitou silnicí Via Egnatia, která spojovala hlavní římskou silnici Via Appia s Konstantinopolí. Dnes se Galeriovu oblouku říká Kamara a je oblíbeným místem schůzek. Rušná hlavní třída nese stále jméno své slavné předchůdkyně, Egnatia.

Oblouk, postavený z cihel, byl původně obložen mramorem a zdoben sochařskými reliéfy. Zachována zůstala jen spodní část výzdoby. Tváře postav, zejména na výjevu, kdy císař Galerius v kruhu své rodiny přináší děkovnou oběť římským bohům, byly v pozdějších dobách cíleně ničeny. Napřed jako projev damnatio memoriae (zatracení památky) pohanské minulosti, pak islámského zákazu zobrazovat lidské bytosti.

Kostel Panagia Dexia

vedle Galeriova oblouku, necelých 100 metrů přes park, otevřeno denně do večera, vstup zdarma

Kostel Panagia Dexia je jedním z nejmladších chrámů v Thessaloniki. Postaven byl sice až v r. 1956, přesto mu věnujme pozornost. Stojí hned vedle Galeriova oblouku, a tak nás jeho návštěva příliš nezdrží. 

Panagia Dexia je krásnou ukázkou klasické byzantské architektury, jejíž kánon moderní stavitelé bezezbytku dodrželi. Interiér kostela zdobí jasně barevné mozaiky a ikony. Kamenné obložení chrámu září bělostnou čistotou. Zde získáme představu, jak krásné musely být staré byzantské chrámy předtím, než je poškodily zub času a neúcta ke křesťanské víře.

Jméno Panagia Dexia dala chrámu zázračná ikona Panny Marie. Atypicky zobrazuje Matku Boží, jak drží malého Krista na pravé, nikoli na levé ruce. Kopuli nad mramorovým ikonostasem zdobí zlatá mozaika Krista Pantokratora.

Rotunda

Plateía Agiou Georgiou, otevřeno denně 8.00 - 20.00 hod, vstupné 2 €, 125 m SV od Galeriova oblouku

Přes malý park nad Galeriovým obloukem dojdeme k Rotundě. Jedná se o nejstarší stojící budovu v Thessaloniki. Rotunda postavená r. 306 měla být mauzoleem císaře Galeria, avšak po jeho smrti zůstala až do 4. století prázdná. Pak ji císař Theodosius přeměnil na křesťanský kostel. K Rotundě byla přistavěna okrouhlá apsida a stěny byly vyzdobeny krásnými mozaikami. Později, za Osmanů, se stala mešitou a v její blízkosti byl vztyčen 42 metrů vysoký minaret. Je jediným minaretem, který zůstal v Thessaloniki po osvobození od Turků stát.

Zdi Rotundy jsou 6 metrů silné. Kruhová stavba má průměr 24 metrů a výška její kopule dosahuje 30 metrů. Vrchol kopule, stejně jako u římského Pantheonu, tvořil oculus, neboli otevřený kruhový otvor, kterým do prostoru Rotundy pronikalo denní světlo. Otvor byl později zazděn. Cihlová budova, byla obložena mramorem, který v toku staletí ze stavby "jaksi zmizel". 

Zlaté mozaiky pod kopulí pochází ze 4. - 6. století. Zachovaly se z nich sice jen fragmenty, přesto se jedná o krásná umělecká díla. Císař Theodosius Rotundu zasvětil archandělům, ale dnes je využívána jako řecký ortodoxní kostel svatého Jiří.

Kolem Rotundy je hezky upravený park s dalšími vykopávkami, přes které vedou ocelové lávky. Na fragmentech dávných památek pospávají všudypřítomné kočky. 

Římské fórum

ulice Olympou, 700 metrů západně od Rotundy, GPS: 40.6377050N, 22.9458661E, otevřeno denně 8 - 20 hod. (úterý zavřeno), vstupné 2 €

Na Římské fórum nás přímo od Rotundy dovede rovná ulice Filippou. Objeveno bylo náhodou r. 1966 při stavbě budovy městského soudu. Zatímco tribunál se musel poohlédnout po jiném místě, archeologové postupně odkryli pozůstatky lázní, dvoupodlažní kryté chodby s arkádami, mincovny a malého odeonu s kapacitou až 2,5 tisíce diváků, který byl mimo jiné používán pro gladiátorské zápasy.

Kromě hlavních struktur byly na fóru odhaleny pozůstatky mnoha sloupořadí, podlahových mozaik a důmyslného vodovodního systému. Původní fórum bylo postaveno mezi r. 42 př. Kr. až 138 po Kr. na křižovatce dvou hlavních silnic. Další výstavba proběhla za Galeriovy vlády na přelomu 3. a 4. století. Jako společenské a administrativní centrum města fórum fungovalo do 6. století.

Bazilika Agios Demetrios

150 metrů SV od hlavního vstupu do Římského fóra, hlavní vstup z ulice Seleouku, otevřeno denně 6.00 - 20.00 hod., vstup zdarma

Jen pár kroků od Římského fóra stojí nejdůležitější chrám v Thessaloniki, bazilika svatého Demetria, patrona města. Vybudována je nad místem jeho mučednické smrti a je největším chrámem v Řecku.

Demetrios se v Thessaloniki narodil r. 270. Byl synem římského prokonzula, vojákem, ale také horlivým křesťanem. Tím pochopitelně vzbudil nelibost císaře, který v té době nechtěl o jakékoli toleranci ke křesťanství ani slyšet. Císař nechal Demetria uvěznit. Demetrios však i z vězení kázal víru v Krista, čímž doháněl císaře k zuřivosti. Aby toho nebylo málo, v r. 306 udělil požehnání gladiátorovi Nestorovi, který díky tomu porazil v souboji císařova oblíbence Lya. Rozezlený císař nechal Demetria 26. října 306 v prostoru římských lázní popravit. Podle jedné verze byl Demetrios probodnut mečem, podle jiné kopím. Později se stal patronem Thessaloniki a na místě jeho smrti byl postaven hlavní městský kostel.

První malá kaple byla na místě Demetriovy smrti založena již v r. 313. V 5. století ji nahradila velká trojlodní bazilika, kterou však v 7. století zničil požár. Ale místní se nevzdali a svému patronovi postavili ještě honosnější chrám, tentokrát pětilodní. Ovšem ani teď nebyl osud bazilice nakloněn - napřed ji poškodili Normané, pak ji Turci na dlouhá staletí změnili na mešitu. Relikvie svatého Demetria uložené v podzemí chrámu však nezničili. Naopak, Osmané situaci uchopili velmi pragmaticky a za možnost uctívat světcovy ostatky vybírali od křesťanů vstupné.

Aby útrap nebylo dost, v r. 1917 přišel již zmíněný velký požár, který baziliku proměnil v ruiny. Jako zázrakem přežily jen byzantské mozaiky ze 7. století zdobící sloupy po obou stranách vchodu do apsidy a relikvie svatého Demetria uložené ve stříbrném sarkofágu v podzemí baziliky. Rekonstrukční práce trvaly až do r. 1948. Během více než 30 let byly zničené části chrámu znovu postaveny a vyzdobeny přesně podle původních plánů.

Bazilika Acheiropoietos

ulice Agias Sofias, GPS 40.6349944N, 22.9479219E, otevřeno denně 8.00 - 12.00 a 17.00 - 19.00 hod., vstup zdarma

Bazilika Acheiropoietos postavená v letech 450 - 470 je nejstarším dochovaným kostelem v Thessaloniki. Zasvěcena je Panně Marii, jejíž zázračná ikona Panagia Hodegetria nebyla vyrobena lidskýma rukama (acheiropoietos). Název je poprvé doložen v r. 1320.

Trojlodní bazilika je mírně "utopená" pod okolním terénem, obklopuje ji malá upravená zahrada. Byla první bazilikou v Thessaloniki, ze které Turci po dobytí města udělali mešitu. Celá staletí sloužila jako hlavní městská mešita. Budova, zvenčí omšelá, je uvnitř královstvím světla. Vděčí za to mnoha oknům, které do vnitřního prostoru přivádějí spoustu světla. Hlavní a boční lodě oddělují sloupořadí, která podpírají vysoko klenuté galerie.

Z vnitřní výzdoby se zachovaly jen poškozené malby na jižní straně. Dlážděná podlaha kostela je však původní. Místy byly pod kamennou podlahou odkryty římské mozaiky. Nebyly však vytvořeny pro baziliku, ale pro lázně, na jejichž místě byla bazilika postavena.

Pozoruhodné jsou jemné kamenné krajky na hlavicích korintských sloupů u vstupu do chrámu. Vyrobeny byly v Konstantinopoli. Na obloucích mezi sloupy se zachovaly opět velmi detailně propracované mozaiky. Útulná zahrada kolem baziliky je milým místem, které dává svatému místu příjemně pozemský rozměr.

Bazilika Hagia Sophia

ulice Agias Sofias, GPS 40.6328300N, 22.9469875E, otevřeno denně 8.00 - 13.00, 17.00 - 21.00 hod., vstup zdarma

Není náhodou, že nejhodnotnější bazilika v Thessaloniki se jmenuje Haghia Sophia. Postavena byla v 7. století a architektům byl pro její plánování vzorem jedinečný byzantský chrám Hagia Sophia v Konstantinopoli. Jak uvidíme dál, záměr se příliš nezdařil, přesto si thessalonická Hagia Sophia své "místo na slunci" vydobyla. 

Hagia Sophia nahradila původní pětilodní baziliku, kterou r. 620 zničilo zemětřesení. Základem půdorysu chrámu je řecký kříž, nad jehož středem se klene kopule spočívající na bubnu s okny. Tvar kříže je kombinován s konceptem trojlodní baziliky, takže kostel má takřka čtvercový půdorys.

Chrám však není - na rozdíl od svého velkého vzoru - ani zdaleka dokonalý. Například základna kopule nemá tvar kruhu, ale čtyřúhelníku se zaoblenými rohy, boční lodě a apsidy na sebe nenavazují. Interiér je tmavý a těžkopádný. Průměr kopule deset metrů také není nijak ohromující. Jako by si chudák architekt ukousl příliš velké sousto a se stavbou si nevěděl rady. Nemusíme být odborníci, abychom na první pohled neviděli, že se soluňská Hagia Sophia svému velkému vzoru v Konstantinopoli nepřiblížila ani zdaleka. O provinčním charakteru chrámu svědčí i fakt, že kopuli nezdobí typický obraz Krista Pantokratora, ale "jen" freska Spasitelova Nanebevstoupení. Přesto se Hagia Sophia stala, po bazilice svatého Demetria, druhým nejvýznamnějším chrámem v Thessaloniki. Co chrámu chybí na stavební dokonalosti, to vynahradí interiér bohatě zdobený originálními freskami a mozaikami.

Za křižácké okupace na začátku 13. století sloužila jako katolická katedrála, za turecké nadvlády plnila funkci mešity. Stavbu značně poničily požáry v letech 1890 a 1917. Bazilika pak prošla dlouhou a nákladnou rekonstrukcí, přičemž kopule byla obnovena až v r. 1980. Dnes je Hagia Sophia zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Do chrámu se vstupuje přes malý park. Hned u vstupu nás zaujme obraz svatých Cyrila a Metoděje. Ani v tomto případě nejde o náhodu: byla to právě bazilika Hagia Sophia, odkud r. 863 "bratři ze Soluně" vyrazili s křesťanským poselstvím na Velkou Moravu.

Vnitřek kopule krášlí mozaika s tématem Nanebevstoupení Krista. Zázraku přihlížejí andělé, Panna Maria a svatí apoštolové. Jakkoli se kopule stavitelům příliš nepovedla, freska za pozornost rozhodně stojí. Postavy jsou vytvořeny v negativní perspektivě, která eliminuje zakřivení plochy. Při pohledu zdola se postavy, jejichž proporce jsou silně deformované, zdají být naprosto normální. Jde tak o dokonalý optický klam.

Zlatému mozaikovému stropu v apsidě za honosným ikonostasem dominuje zobrazení Matky Boží nesoucí Spasitele (Theotokos). Protože byl chrám postaven v době ikonoklastického hnutí, které potíralo uctívání ikon, byly apsida a kopule postavami Krista a jeho Matky vyzdobeny až v 9. století.

Za Osmanů, kdy Hagia Sophia fungovala jako mešita, byly všechny fresky a mozaiky překryty bílou omítkou. Tím byly zachráněny pro budoucnost, a tak můžeme jejich krásu obdivovat i dnes a Hagia Sophia se stala součástí světového kulturního dědictví.

Agios Ioannis

Užitečné informace:

Poloha: Severní Řecko
Měna: Euro
Doprava: letecky, cena zpáteční letenky z Prahy od 7 tis. Kč
Doprava autem: z Chalkidiki silnice A24, z pevninského Řecka dálnice A2
Parkování: placená parkoviště v centru města (např. ulice Angelaki, Ethnikis Aminis, Egnatia)

Autor: Eva