Olivovník, dar moudré bohyně Athény

K Řecku patří modré nebe, nádherné pláže, tyrkysové moře - a také nekonečné olivové háje. Sami Řekové dodnes věří, že olivovník je darem olympské bohyně Athény. Kdysi, na úsvitu řeckých dějin, bohyně moudrosti a války Pallas Athéna vedla spor s bohem moří Poseidonem o vládu nad Attikou. Spor měl rozhodnout první král Athén Kekrops, mytická bytost, napůl člověk, napůl had. Poseidon udeřil trojzubcem do vysoké skály nad městem a v tom místě vytryskl slaný pramen. Athéna jen o kousek dál vysadila první olivovník. Kekrops moudře usoudil, že městu bude prospěšnější strom, než slaný pramen, a za vítězku označil moudrou Athénu. Město pojmenoval na její počest Athény a posvátný olivovník roste na Akropoli dodnes.

Nejčastějším stromem, na který v Řecku narazíte, je právě olivovník. Správně olivovník evropský. Olivovníky rostou podél cest a jejich rozlehlé háje pokrývají strmé svahy řecké pevniny a ostrovů. Rostou dokonce i v kráterech spících sopek, jako například na ostrovech Nissiros nebo Santorini.

Olivovník poznáte na první pohled díky nízkému, velmi zvrásněnému kmeni a husté koruně tvořené úzkými matně šedozelenými listy. Do Řecka se rozšířil v době zhruba 5000 let př. Kr. z Íránu. Strom, který podle legendy vlastnoručně vysadila bohyně Athéna, prý najdeme na athénské Akropoli hned vedle chrámu Erechteion. Ve skutečnosti je strom, který u chrámu dnes roste, mnohem mladší. Nejstarším olivovníkem v Řecku je 2500 let starý Platónův olivovník v Akadimově háji u Athén.

Olivovník je teplomilný strom, jemuž se výtečně daří na kamenitých a suchých místech. Zkrátka, ideální strom pro vyprahlé Řecko. Ovšem Řecko, jakkoli hornaté, nebylo vždy tak suché, jako dnes. Ve starověku svahy hor pokrývaly převážně dubové háje. Jejich pozůstatek najdeme třeba v Olympii na Peloponésu nebo v Dodóně v kraji Epirus, kde skrze šum dubových listů promlouval k lidem sám nejvyšší bůh Zeus. Jenomže dubové lesy již ve starověku padly za oběť nekontrolované těžbě dřeva. Vykácené duby časem nahradil právě odolný a velmi užitečný olivovník evropský.

Olivovník začíná plodit někdy ve 20. roce růstu a úrodu přináší klidně dalších 150 i více let. Jeho plody, olivy, se v Řecku dodnes sklízí prastarým způsobem. Netrhají se, ani nečešou. Pod strom se natáhne plachta a prostě se počká, až zralé olivy samy opadají. Pak se sesbírají. Zelené olivy se sbírají na podzim, černé na začátku prosince. Nejde však o odlišnou odrůdu, zelené olivy jsou jen nezralou fází oliv černých.

Proč jsou ale olivy celá tisíciletí tak oblíbeným plodem? Může za to právě schopnost olivovníku růst ve vyprahlé půdě bohaté na minerály. Zralé olivy díky tomu obsahují četné antimikrobiální látky, mononenasycené mastné kyseliny a spoustu vitamínu E. Kombinace těchto složek má detoxikační účinky, zmírňuje projevy stárnutí i mnohé choroby, má preventivní účinek proti rakovině, podporuje detoxikaci organismu a - dámy, pozor - napomáhá hubnutí! Staří Řekové sice neznali chemické složení látek obsažených v olivách, ale o jejich výjimečně pozitivním vlivu na lidský organismus věděli velmi dobře. A tak není divu, že původ olivovníku přisoudili moudré Athéně. Zakladatel moderního lékařství Hippokratés doporučoval olivový olej na léčbu vředů.

Olivový olej, občas nazývaný tekuté zlato, musí být vylisován nejdéle čtyři dny po sklizni, nejlépe procesem tzv. samotoku. Při této proceduře se olej vylisuje vlastní vahou plodů nasypaných do velké nádoby. Nejkvalitnější, panenský, olej je lisován jen mírným tlakem a za studena.

Olivový olej je nejen základním kamenem řecké kuchyně, ale již od starověku je hojně využíván v kosmetice. Nejen dámy se zkrášlovaly nejrůznějšími přípravky z olivového oleje, ale také atleti v antické Olympii se jím před závody natírali. Traduje se, že hrdinný král Leonidas před sebevražednou bitvou u Thermopyl přikázal svým 300 Sparťanům natřít si vlasy olivovým olejem, aby drsní chlapi v bitvě lépe vypadali.

V řecké kuchyni má olivový olej naprosto výsadní postavení. Používá se prakticky na všechno: připravuje se na něm maso i zelenina, přidává se do salátů, z oliv se dělá dobrá pomazánka nejčastěji podávaná s bílým chlebem jako předkrm neboli mezes. Olivy, olivový olej a olivové produkty jsou podstatným artiklem řecké ekonomiky. Zhruba 12 procent celosvětové produkce olivového oleje a oliv pochází z Řecka. Největším producentem oliv je sice Španělsko, ale mně mnohem víc přece jen chutnají ty řecké. Dnes už je koupíte i u nás, v obchodech specializovaných na řecké produkty.

Ochutnáte-li jídla připravená na olivovém oleji poprvé, přijde vám jejich chuť poněkud zvláštní. Ale věřte, velmi rychle si na ni zvyknete. A samotné olivy? Aspoň pro mne jsou nejlepší s vynikajícím řeckým sýrem feta, samozřejmě mírně zakápnutým panenským olivovým olejem. A když je vše doplněno chřupavým bílým chlebem a sklenkou výtečného řeckého vína, pak ani na vteřinu nepochybuji, že olivovník je skutečným darem moudré olympské bohyně.

Autor: Eva