Pisa město zázraků

Je rok 1910 a italský spisovatel Gabriele D'Annunzio poprvé použije výraz Prato dei Miracoli. Jako Louku zázraků označí rozlehlé prostranství v Pise, na kterém se nachází několik skvostů italské středověké architektury. Po druhé světové válce výraz zlidoví a stane se z něj Piazza dei Miracoli neboli Náměstí zázraků. Oficiálně se náměstí jmenuje Piazza del Duomo, ale tak se mu v podstatě neříká.

Na Náměstí zázraků se nachází hned několik výjimečných staveb: proslulá zvonice známá jako Šikmá věž, katedrála Santa Maria Assunta, křtitelnice Battistero di San Giovanni a působivý zastřešený hřbitov Campo Santo.

Otázka zní, zda je zázrakem míněna nesporná krása budov nebo fakt, že na nestabilním jílovitém podloží stojí celá staletí a dosud se nezřítily…

Město Pisa založili ve 13. století př. Kr. Etruskové, kteří prostranství dnešního Náměstí zázraků využívali pro náboženské kulty a také jako hřbitov. Možná proto, že šlo více o nekropoli, než o živé centrum, neleží Piazza dei Miracoli ve středu města, ale u jeho severních hradeb. Po pádu Západořímské říše vyrostly na území plném hrobů působivé křesťanské stavby.

Pisa odjakživa soupeřila s metropolí Toskánska Florencií. A dokud si Florenťané nepostavili bombastickou katedrálu Santa Maria del Fiore, měla Pisa několik staletí navrch. Napřed byly v r. 1063 na bývalém městském hřbitově položeny základy katedrály Santa Maria Assunta, později přibyly další nádherné stavby, z nichž se Šikmá věž stala ikonou Itálie.

Starobylá katedrála v Pise není ani gotická, natož barokní, ale románská. Jejím základem je klasická pětilodní římská bazilika ovšem doplněná příčným třílodním transeptem. Je to poprvé, co se v italské sakrální architektuře objevuje budova ve tvaru latinského kříže. Katedrála, jakkoli stará, se pyšní úctyhodnými rozměry: hlavní loď je dlouhá sto metrů, transept sedmdesát a strop se tyčí do výšky padesát čtyři metrů.

Na stavbu katedrály si Pisané nevydělali, ale - jak bylo tehdy zvykem – docela obyčejně nakradli. Stavba byla financována ukořistěním šesti Saracénských lodí s velmi drahým nákladem. Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem. Takové Benátky by mohly vyprávět…

Saracény u Sicílie Pisané porazili s pomocí Panny Marie, proto katedrálu zasvětili právě jí. Inovativní nebyla jen dispozice stavby, ale také její členitá fasáda vykládaná barevným mramorem. Díky své nevídané originalitě se stala vzorem pro fasády mnoha dalších chrámů v Toskánsku včetně několika bazilik ve Florencii. Na rozdíl od fasády se původní výzdoba interiéru nezachovala, neboť chrám v 16. století vyhořel a vnitřní výzdoba musela být kompletně obnovena.

Dnes se katedrála pyšní zlatým kazetovým stropem a spoustou obrazů toskánských mistrů. V porovnání s gotickými nebo barokními chrámy je pojetí interiéru nezvyklé. Románské oblouky s černobílým pruhováním připomínají spíše islámskou mešitu než klasickou římskokatolickou katedrálu. Nicméně prostor je to krásný a velmi působivý.

Za pozornost stojí kamenná kazatelna od Giovanni Pisana ze 14. století, která požár jako zázrakem přežila. Zdobí ji sochy alegorií křesťanských ctností, řemesel, antického hrdiny Herkula a také archanděla Michaela. Nejkrásnější částí výzdoby katedrály je obrovská zlatá mozaika Ježíše Krista v apsidě nad oltářem. Dokončena byla na začátku 14. století. Představuje Krista na nebeském trůnu, jemuž dělají společnost Panna Maria a svatý Jan. Také v tomto případě je patrný východní vliv a nápadná podobnost s typickým ortodoxním vyobrazením Krista Pantokratora.

Kopule katedrály není tak výrazná jako kopule římské baziliky svatého Petra či katedrály ve Florencii, zato má neobvyklý eliptický tvar s osmibokou základnou. Dostavěna byla až v druhé polovině 14. století, avšak již nikoli v románském, ale v gotickém slohu.

Podíváme-li se na katedrálu zvenčí, získáme dojem, že každá její stěna "někam ujíždí". Zkřivené jsou i kamenné schody kolem baziliky. Možná nás napadne, že stavitelé někde udělali chybu a s pravým úhlem si hlavu nelámali, ale tak to není. Naopak. Nebýt jejich dovedností a skvěle založené stavby, katedrála by se nejspíš dávno zřítila. Za zkřivení budovy nemůže lidská chyba, ale měkké jílovité podloží, které dalo vzniknout největší místní atrakci, Šikmé věži (Torre pendente).

V r. 1173 se Pisané rozhodli obohatit katedrálu o zvonici (Campanile), která se měla stát nejvyšší věží na světě. S nadšením se pustili do práce, ale uběhl sotva rok a měkký terén udělal své. Stavba se začala povážlivě naklánět. Stavitelé se rozhodli zabránit katastrofě tím, že do jámy u základů naházeli kamení a dřevo. Ovšem vyhráno neměli. Náklon věže sice vyrovnali, ale jakmile stavba dosáhla tří pater, začala se naklánět znovu. Tentokrát na opačnou stranu tak, jak ji známe dnes. Nezbývalo než práce přerušit.

O devadesát let později to Pisanům přece jen nedalo a zvýšili Šikmou věž o další patro. Práce se ujal nový architekt, který přišel s geniálním nápadem zastavit náklon tím, že další patra mírně naklonil do protisměru, čímž změnil těžiště stavby. Plán vyšel a naklánění věže se aspoň na chvíli zastavilo. Přesto museli stavitelé od původního záměru postavit nejvyšší věž na světě upustit. V r. 1373 zakončili šesté patro konstrukcí pro zavěšení zvonů.

Staletí plynula a věž se dál pomalu nakláněla…

V 90. letech 20. století dosáhlo odchýlení od svislé osy děsivých pěti metrů. Věž byla pro veřejnost uzavřena a začaly mnoho let trvající záchranné práce. Měkký jíl pod základy věže byl odstraněn a stavba zpevněna. Naklonění se zmenšilo na dnešní čtyři metry. Od r. 2001 je věž opět přístupná veřejnosti. Když vstoupíme do zvonice, uvidíme, jak jejím středem vede zpevňující ocelová konstrukce.

Díky náklonu věže je povinným suvenýrem z Pisy fotka využívající optického klamu, kdy se turisté buď snaží věž povalit, nebo naopak jejímu zřícení s vypětím veškerých sil brání. Je zábavné pozorovat, jaké neuvěřitelné pózy přitom lidé všech věkových kategorií zaujímají. Tolik legrace při focení památek hned tak někde nezažijeme. Na Náměstí zázraků zkrátka není o zábavu nouze.

O výstup na ikonickou zvonici je velký zájem. Vstupenky je potřeba si zarezervovat předem. Výtah zde pochopitelně není. Na vrchol vede dvě stě devadesát čtyři schodů. Výstup není ani snadný, natož příjemný. Kdo trpí klaustrofobií, měl by si vše rozmyslet. A my otrlí se musíme obrnit božskou trpělivostí. Spirála strmého obousměrného schodiště je velmi úzká, takže se lidé doslova prodírají nahoru a dolů jeden přes druhého. Většina turistů se jakž takž domluví. Opravdový problém však nastane, když v nejužší zatáčce potkáme dámu velikosti vykrmené velryby, která – vědoma si svých rozměrů – uplatní právo absolutní přednosti. Zážitek vskutku nezapomenutelný...

Jakkoli je schodiště poněkud infarktové, výhled z vrcholu věže je naprosto úchvatný. Všechny překrásné stavby Náměstí zázraků odtud máme jako na dlani.

Kopuli katedrály zdatně sekunduje kopule další výjimečné budovy, Baptisteria svatého Jana (Battistero di San Giovanni). V době kdy jsme navštívili Pisu, nebylo kvůli rekonstrukci interiéru přístupné veřejnosti. Ale i jeho exteriér stojí za prohlídku. Baptisterium je takřka padesát pět metrů vysoké a průměr kruhové stavby je třicet čtyři metrů. Jeho spodní část je vybudována v románském slohu, vršek je zdobně gotický. Zajímavé je řešení krytiny kopule: jedna polovina je pokrytá olověnými pláty, druhá klasickými červenými taškami. Kopule je tedy nezvykle dvoubarevná. Také baptisterium se díky nestabilnímu podloží mírně naklání směrem ke katedrále.

Posledním místem, které na Piazza dei Miracoli navštívíme je neobvykle řešený hřbitov Campo Santo, doslova Svaté pole. Je nejmladší a také poslední stavbou, která byla na náměstí vybudována. Název odkazuje na svatou půdu z Golgoty, která byla z Jeruzaléma do Pisy dovezena za třetí křížové výpravy a rozptýlena kolem katedrály. Není divu, že každý zbožný Pisan chtěl být pohřben právě zde.

Sto třicet metrů dlouhá obdélníková budova vyrostla nad dávným pohřebištěm a nad troskami kostela Santa Reparata. Původně se mělo jednat o další kostel, ale tento záměr nebyl naplněn. Uprostřed stavby je velká travnatá plocha, na které však nejsou umístěny hroby. Ty se nacházejí v širokých chodbách s výklenky a oblouky. Mnoho hrobů je také v podlaze budovy, takže není výjimkou, že se při prohlídce procházíme přímo po náhrobních deskách. Na ty nejvzácnější se však šlapat nesmí.

Před výstavbou zastřešeného hřbitova se staré sarkofágy (včetně etruských a římských) nacházely všude na náměstí. Novější dokonce těsně přiléhaly ke zdem katedrály. Po výstavbě budovy hřbitova byly všechny sarkofágy přemístěny za její zdi. Campo Santo proto obsahovalo obrovskou sbírku římských sarkofágů, ale nakonec se jich zachovalo jen osmdesát čtyři. Vnitřní stěny budovy zdobí nádherné barevné fresky zobrazující biblické výjevy. Campo Santo proto více působí jako muzeum než hřbitov a jeho návštěva rozhodně není nepříjemně morbidním zážitkem.

Náměstí zázraků však není jediným místem, které v Pise stojí za to vidět. Dalším zajímavým objektem jsou městské hradby Mura di Pisa, na které je možné vystoupit a projít se po nich. Vchod je na západním okraji Náměstí zázraků.

Podívat se můžeme také na pozůstatky starých římských lázní. Vydáme-li se od katedrály směrem na východ po ulici Via Cardinale Pietro Maffi, přijdeme k antickým pozůstatkům Nerových lázní (Bagni di Nerone). Nevelké rozvaliny nedaleko brány Porta Lucca jsou jedinou připomínkou antické historie města. Lázně nesprávně nesou Nerovo jméno. Ve skutečnosti byly vystavěny až na sklonku 1. století za císaře Domitiana. Objekt je možné si prohlédnout jen z přilehlé ulice, areál není otevřen.

Velmi zajímavý je malý gotický kostelík Santa Maria della Spina na levém břehu řeky Arno. Kdysi v něm byl uložen trn z Kristovy koruny. Kostel stojí nedaleko mostu Ponte Solferino.

Na prohlídku samotné Pisy sice stačí jeden den, ale díky přímému leteckému spojení s Prahou, je skvělým výchozím bodem pro další výlety. Z Pisy jezdí několikrát za hodinu vlaky do ostatních měst v Toskánsku, přičemž jízdenky lze jednoduše koupit v automatech na nádraží. Z Pisy se tak lze bez problémů vydat do dalších krásných toskánských "měst zázraků" jakými jsou Lucca nebo Florencie.

Užitečné informace

Poloha: Itálie, Toskánsko
Měna: Euro
Doprava: letadlem Praha – Pisa, cena letenky od cca 369 Kč
Doprava z letiště: každých 5 minut kyvadlový vlak na hlavní nádraží v Pise, odjezdy z letiště v Pise mezi 6.53 a 21.03 hod., odjezdy z hlavního nádraží v Pise mezi 6.38 a 22.02 hod., cena 1,10 € / osoba, automaty na zakoupení jízdenek jsou na letišti a na nádraží
Otvírací doba, vstupné:
Katedrála, denně 10.00 - 19.00 hod., vstup zdarma (v rámci kombinované vstupenky, samostatně nelze), cena nejlevnější kombinované vstupenky 7 €
Šikmá věž, denně 9.00 – 19.00 hod., vstupné 20 €, provádí se rezervace na určitou hodinu
Campo Santo, denně 9.00 – 19.00 hod., vstupné 7 €, rezervace předem není nutná
Baptisterium, od 2. 10. do 31. 12. 2023 uzavřeno kvůli rekonstrukci
Mura di Pisa (hradby), denně od 10.00 hod. poslední vstup 30 min. před zavíráním (liší se podle ročního období), vstupné 5 €, v případě špatného počasí jsou hradby uzavřeny