Putování s císařem Septimiem Severem

Současná situace cestování stále příliš nepřeje, a tak si občas prohlížím fotky z cest a vzpomínám na zajímavá místa, která jsme navštívili. Překvapilo mě, kolik z nich je spojeno s jedním jménem: Lucius Septimius Severus Pertinax. Byl velmi aktivním, zcestovalým a hlavně úspěšným římským císařem, a tak není divu, že nás - řečeno s nadsázkou - na našich cestách provázel takřka na každém kroku. Vláda Septimia Severa začala jen kousek od našich současných hranic v rakouském Carnuntu.

Carnuntum

Lucius Septimius Severus sice pocházel ze Severní Afriky, ale velmi brzy se díky přímluvě mocného příbuzného dostal do Říma, kde jej císař Marcus Aurelius přijal do Senátu. Roku 191 jej Aureliův nástupce Commodus poslal jako místodržitele do provincie Horní Panonie, jejímž hlavním městem bylo Carnuntum. Dne 9. dubna 193 byl Septimius Severus v místním amfiteátru legií XIV Gemina provolán za císaře.

Římské město Carnuntum leží vzdušnou čarou 65 km od našich hranic a bylo jedním z největších měst Římského impéria. Jeho hlavní chloubou byly dva velké amfiteátry a druhá největší gladiátorská škola říše. Větší byla už jen Ludus Magnus patřící k římskému Colosseu.

Carnuntum bylo typickým římským městem s luxusními vilami boháčů i prostými domy řemeslníků, s krásnými městskými lázněmi, chrámy a samozřejmě již zmíněnými gladiátorskými arénami. Bylo větší než proslulé Pompeje, ale stejně jako notoricky známé město také Carnuntum postihla katastrofa. Nesmetl je však sopečný výbuch, nýbrž nájezdy barbarů. Napřed Carnuntum ve 4. stol. vyplenili Germáni, pak mu na počátku středověku poslední ránu zasadili Maďaři. Trosky Carnunta doslova splynuly s nekonečnými rovinatými lány Panonie a město bylo na takřka patnáct set let zapomenuto. K novému životu povstalo až na přelomu milénia, kdy na dílčí vykopávky z 19. století navázal systematický archeologický průzkum, při kterém byly objeveny pozůstatky impozantního města. Vznikl projekt na střední Evropu vskutku ojedinělý. S rakouskou precizností, smyslem pro detail a krásu vznikl archeologický park, jehož návštěva je jako cesta strojem času. Metodami experimentální archeologie byly obnoveny městské lázně, domy řemeslníků, tržnice i luxusní Villa Urbana.

Odkryty byly také pozůstatky obou velkých amfiteátrů a na místě, kde stávala gladiátorská škola, je vztyčena dokonalá dřevěná replika antické tréninkové arény. Uprostřed polí se vypínají k nebi pozůstatky působivé Brány pohanů. Archeopark byl otevřen v r. 2013, ale práce zde nejsou zdaleka u konce. Každý rok se návštěvníkům otvírají nové domy. Veškeré budovy a předměty jsou rekonstruovány jen za pomoci starověkých technologií. Přesto není Carnuntum zatuchlým skanzenem, ale překvapivě živým místem. Spousta zábavy se zde najde i pro děti. Zasazeno je do hezké zahrady upravené v římském stylu. Návštěvníkům je navíc k dispozici velmi příjemná kavárna s terasou, odkud je krásný výhled na znovuzrozené město.

Řím

Dalším místem, na kterém nás bude jméno Septimia Severa provázet je samozřejmě Řím. V prostředí antického Říma, kde post císaře platil za velmi "rizikové povolání", se Septimius Severus udržel na trůně úctyhodných osmnáct let. Navíc založil novou dynastii, která čítala sedm císařů, obohatila Římskou říši o mnoho zajímavých staveb a vládla až do r. 235. Septimius Severus se tak stal jedním z nejúspěšnějších římských císařů, pročež byl po své smrti prohlášen za boha.

Nepřehlédnutelnou dominantou římského Fora Romana je Severův vítězný oblouk. Postavit jej nechali Severovi synové Caracalla a Geta na oslavu císařových vítězných tažení proti Parthům a Arabům. Dvacet metrů vysoký oblouk zhotovený z bílého mramoru stojí přímo pod Kapitolem, odkud je na monument úžasný výhled. Kouzelná je zejména večerní atmosféra, kdy je oblouk krásně nasvícen. A jsme-li na Kapitolu, pak si v Kapitolských muzeích samozřejmě prohlédneme Severovu alabastrovou bustu.

Na protilehlém pahorku Palatin si Septimius Severus nechal po vzoru svých předchůdců vybudovat nový palác Domus Severiana. Jeho součástí byla monumentální budova zvaná Septizodium. Překrásná, bohatě zdobená stavba neměla žádný praktický význam, zasvěcená byla nymfám a její účel byl jediný - zdobit. Stála na jižním úpatí Palatinu, kde se Via Appia stáčela k obrovitému Circu Maximu. Od 8. století byla budova ve velmi špatném stavu, přesto se zde ve středověku třikrát konala volba papeže. Poslední dobová vyobrazení pocházejí z konce 16 stol., kdy bylo značně zchátralé Septizodium na příkaz papeže Sixta V. strženo a materiál byl použit na stavbu jiných budov.

Roku 202 nechal Septimius Severus společně s Caracallou opravit římský Pantheon, což stvrdil dodnes dobře čitelným nápisem na architrávu v průčelí chrámu.

Se jménem velkého císaře - i když nepřímo - se setkáme také v souvislosti s další nesmírně monumentální římskou stavbou. Jsou jí Caracallovy lázně. Byly v pravém slova smyslu bombastickým akvaparkem své doby. Zabíraly 25 hektarů, oblouky ústřední budovy se klenuly do výšky 44 metrů, cisterny pojaly 80 tisíc metrů krychlových vody a kapacita lázní byla tři tisíce návštěvníků. Celý lázeňský komplex zdobily obklady z mramoru, spousta soch a krásné mozaiky. Postavit je nechal Severův starší syn Caracalla. Ten sice více než jako slavný stavitel proslul coby nelítostný vládce a bratrovrah, ale lázně, které městu dal, neměly obdoby. Jejich pozůstatky můžeme v Římě navštívit dodnes. Ruiny jsou sice žalostným stínem bývalé slávy, přesto nás svými rozměry ohromí, a přilehlý park je velmi příjemným místem k odpočinku.

Egypt

Posledním místem, kde bychom stopu Septimia Severa očekávali, je Horní Egypt. Avšak, na zcestovalého císaře narazíme i zde. Na západním břehu Nilu, přímo naproti Luxoru v krajině zasvěcené mrtvým, kdysi stával obrovitý zádušní chrám faraona Amenhotepa III. Průčelí chrámu ze 14 stol. př. Kr. zdobily dvě obrovité sochy sedícího faraona. V době nadvlády Říma nad Egyptem poničilo chrám i oba kolosy velmi silné zemětřesení. Odtud pochází jejich popraskaný vzhled. Jeden kolos se dokonce téměř celý zhroutil. Díky četným prasklinám kámen vydával vždy za úsvitu zvláštní, jakoby kvílivé zvuky, způsobené prouděním rozdílně teplého vzduchu trhlinami. Zpívající kolos se zakrátko stal vyhledávanou módní atrakcí. Jméno Memnonovým kolosům dali Řekové, kteří je považovali za zpodobnění hrdiny trójské války Memnona, etiopského krále a syna bohyně ranních červánků Éos. Nářkem prý syn, který padl v Trójské válce a symbolicky se probouzel s ranním kuropěním, žaloval matce na svůj nešťastný osud. A právě téhle "rodinné tradici" učinil přítrž Septimius Severus. V r. 199 se císař vydal do Egypta. Kromě reorganizace provincie přikázal zpívajícího Memnona opravit. Kolos sice zachránil před zřícením, avšak opravený Memnon své matce už nikdy nezazpíval, což Egypťané nemohu Severovi dodnes zapomenout.

Jordánsko, Petra

Jordánskou Petru, město vytesané do rudých skal, Septimius Severus sice osobně nenavštívil, ani neobohatil žádným stavebním počinem, přesto na jeho jméno narazíme i zde. V hrobkách místních Nabatejců byly nalezeny stříbrné mince s císařovým portrétem a v posvátném prostoru chrámu Qasr al-Bint je nápis věnovaný bohu Liber Pater (obdoba řeckého boha vína Dionýsa), jehož nadšeným uctívačem nebyl nikdo jiný než Septimius Severus.

Přes Lybii zpět do Říma

Mnohem šťastnější, než oprava Memnona, byly Severovy stavební počiny v rodném městě Leptis Magna na území dnešní Lybie a opravy pevností na Hadriánově valu v Británii. Právě zde jej r. 211 zastihla smrt. Pohřben je však v Andělském hradu, což nás na našem putování vrací zpět do Říma. Mohutnou kruhovou budovu na pravém břehu řeky Tibery založil r. 139 císař Hadrián jako své rodinné mauzoleum. Kromě Hadriána a jeho manželky je v Andělském hradu pohřbeno šest dalších římských císařů včetně - koho to překvapí - Lucia Septimia Severa.

Autor: Eva